Americký přítel

Podivuhodný příběh průměrného člověka, jenž znejistěn těžkou nemocí a sveden velkou sumou peněz upadne do neprostupného a neprobadatelného labyrintu vražedných intrik. Psychothriller zdařile kombinovaný s road-movie, která nás provádí džunglí Hamburku, Paříže a New Yorku. Řemeslně zručná sbírka odkazů na díla klasiků filmového thrilleru, kteří si tu zahráli i drobné gangsterké roličky (Nicholas Ray, Sam Fuller, Peter Lilienthal, Daniel Schmid, Jean Eustache a Lou Castel). V hlavních rolích herci naprosto rozdílných typů: Bruno Ganz a Dennis Hopper. Z Hopperovy evropské herecké anabáze zřejmě nejlepší výkon. (23.08.2005)

Co to bylo? Drama o muži se smrtelnou nemocí, který pro zaopatření rodiny začne pracovat jako nájemný vrah. Zajímavý námět, studené přístavní město Hamburk a Bruno Ganz s Dennisem Hopperem. Jenže režisér se nemohl rozhodnout, co to vlastně bude za styl, ve kterém to natočí. Chvíli drama jedince, poté trochu akční, rozmýšlení nad smyslem života, slepá ulička jménem smrt. Ty scény do sebe nezapadaly a připadalo mi to necelistvé. Na druhou stranu z filmu zářila nejistota hlavního hrdiny a byla to ukázka toho, že člověk se jako mávnutím proutku může stát vrahem, když má dobrý důvod. Sice ze začátku říká jasné NE, ale stačí několik chvil na rozmyšlení... (16.12.2012)

Celkem divácky vděčný Wendersův film, s jasným dějem, který ale nepostrádá Wendersovu typickou pomalou (ale podmanivou) atmosféru. Ten film se mi líbil, přišel mi i celkem dobře vedený, je skvěle natočený a rozhodně jsem si při něm nenudil. Každopádně mě to nechytlo natolik, abych dal plný počet a od Wenderse jsem zvyklý na jiný druh filmů, i tak si ale s krimi žánrem poradil dobře a 4* Americkému příteli dám rád. Ale Wenders má i lepší filmy. (03.06.2020)

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)