Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Alejandro AmenábarHrají:
Javier Bardem, Belén Rueda, Lola Dueñas, Mabel Rivera, Celso Bugallo, Clara Segura, Alberto Jiménez, Tamar Novas, Francesc Garrido, Josep Maria Pou (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ramón je již 30 let upoután na lůžko a jeho rodina se o něj stará. Jediný pohled na svět mu umožňuje pouze okno v jeho ložnici. Dívá se na moře, na které se často plavil a na kterém utrpěl úraz, který zkrátil jeho mládí. Od té doby má jediné přání - důstojně ukončit svůj život. Jeho svět je však převrácen naruby příchodem dvou žen: Julie, právničky, která mu pomáhá v jeho úsilí legálně ukončit svůj život; a Rose, žena z vesnice, která se ho snaží přesvědčit, že život za to stojí žít až do konce. Obě ženy jsou zaujaty Ramónovou poutavou osobností a jsou nuceny se samy sebe ptát po důvodech, které ovládaly jejich životy až potud. Ramón ví, že pouze jedna z nich, která ho skutečně miluje, mu pomůže podstoupit tu poslední cestu. Pravdivý životní příběh Španěla Ramona Sampedra, který 30 let vedl kampaň za právo na euthanasii a za právo na svou vlastní smrt.
Film byl na MFF v Benátkách oceněn stříbrným lvem a také Volpi cupem za herecký výkon hlavního představitele, získal i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (307)
Čekal jsem lehký průměr, dostal se mi těžký nadprůměr :-). Výborný a zajímavý film s originální myšlenkou, dobrými hereckými výkony, citlivou hudbou, srdečními scénami, inteligentními dialogy, lehce dojemným a zvláštním koncem a ještě malým úkolem pro samotného diváka-přebrat si to, co viděl a třeba trochu poupravit svůj vlastní názor/postoj na toto téma. Ten jsem nezměnil, spíše upevnil. Hlavnímu hrdinovi jsem rozumněl, ale stejně tak i ostatním postavám, které prezentovaly své/ostatní názory se stejnou uvěřitelností. Původně jsem se tu chtěl rozepsat o tomto tématu více, ale vlastně proč, každý si to přebere po svém. Ano, i mně zde některé scény úplně neseděly, navíc ta kamera mi přišla (sám nevím proč) nějaká místy trochu divná (nebo jsem měl umatlaný brejle? :-)), ale těch 5* si tento snímek zaslouží, dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. ()
Ramón to má ozaj ťažké - jeho inteligentnej reči podľahnú rôzne ženy, má obetavú láskyplnú rodinu, píše pochmúrne, no kvalitné verše, ktoré si s pomocou advokátky nájdu vydavateľa a navyše altruistickí advokáti mu robia zadarmo servis pre možnosť zvolenia si okamihu smrti. Kvadruplegici, ktorých som poznal by za takýchto podmienok chceli žiť večne. Viem, zovšeobecňovanie smrdí, len porovnanie Ramóna, ktorého jedinou túžbou je čím skôr umrieť s postihnutými, ktorých životné podmienky sú neporovnateľne horšie, no napriek tomu ich vitalita je veľmi vysoká spôsobila moju minimálnu citovú zaangažovanosť. Od začiatku som si myslel - keď tak veľmi chce zomrieť, prečo mu to nedopriať. Ku kladom radím obdivuhodný výkon hlavného predstaviteľa, charakteristiku postáv pohybujúcich sa okolo Ramónovej postele a pomerne svižný dej. ()
Působivé ! Tenhle film si na nic nehraje a nastavuje tu zrcadlo společnosti a jejím postojům, které jsou ovlivněné tísíci let vývoje. Názor na euthanasii se nevnucuje, ať si divák sám vybere. Můj údiv pak patří zejména herci Javieru Bardemovi, protože jeho herecký výkon je obdivuhodný. Pro herce jistě negativum, že se jeho postava nemůže hýbat, otočil v klad svého hereckého projevu. Rovněž maskérky si daly záležet. Jen se podívejte na jeho civilní fotky (BTW je mu 36 let), na plátně se pak na vás dívá někdo úplně jiný. Film vůbec má mnoho dalších kladů. Uchvátily mě letecké pohledy, z kterých jsem měla až závratě; také hudba byla moc pěkná a poslední monolog Ramóna (Bardem) nutí k zamyšlení. Mám celkem pocit, že španělská a mexická kinematografie zažívá něco jako renesanci. Po Buňuelovi jsou tu takoví velikáni jako Almodovár, Iňárritu, Cuarón a teď Amenábar. ()
Mar adentro je silným životopisným dramatem nabízející herecký koncert všech zúčastněných v čele s Javierem Bardemem. I přestože jde po technické stránce o perfektně odvedenou práci z té obsahové mám pocit, že se z toho dalo vytěžit ještě o malinko víc. Jelikož se ale jedná o film kterej se zaobírá celkem silným tématem jakým je eutanázie což je bezesporu téma na dlouhou debatu, konverzaci či střet názorů typu...Svoboda která bere život není svobodou versus život který bere svobodu není životem... přikláním se ke slabším 5hvězdám. Oceňuji i to, že nejde jen čistě o drama ale sem tam je to odlehčeno nějakou vtipnější pasaží(viz. rozhovor s knězem) nebo vtipnou hláškou. ()
. „Chci zemřít, protože takový život, takovým způsobem, pro mě nemá cenu. Chápu, že by se ostatní postižení mohli urazit, když tvrdím, že takový život nemá cenu. Nechci nikoho soudit. Kdo jsem já, abych soudil ty, co chtějí žit?“. Pochopitelné důvody člověka, který chce důstojně zemřít, protože nechce dál žít život.. „který vylučuje svobodu.“ A stejně pochopitelné a někdy i trochu sobecké důvody lidí, kteří nechtějí ztratit toho, koho milují, kdo je součástí jejich života. Obyčejně podané a o to věrohodnější názory úzkého kruhu rodiny a přátel. A zjednodušený, polemiku nepřipouštějící, názor neomylné církve. Nádherně natočený příběh charismatického muže, který už nechtěl přijímat „drobty z toho, co dřív bývala má svoboda.“ ()
Galerie (27)
Zajímavosti (14)
- Natáčení začalo v červenci 2003 v Galicii na pláži Furnas, kde Ramón Sampedro utrpěl nehodu, která změnila jeho život. Natáčení pak probíhalo dalších 12 týdnů. (Michelle75)
- Na Evropských filmových cenách si trofej odnesl představitel hlavní úlohy Javier Bardem a také režisér Alejandro Amenábar. Snímek získal i Zlatý glóbus za Nejlepší cizojazyčný film. (imro)
- Javier Bardem musel svou energii soustředit na výrazně namaskovaný obličej a vyjádřit vše potřebné jemnou mimikou. Ke všemu se současně musel vyrovnávat i s obtížným galicijským dialektem. (Michelle75)
Reklama