Okres na severu

Původně jsem chtěl napsat pár slov ke každýmu dílu zvlášť, ale to je celkem zbytečný. Všechny díly jsou totiž jak přes kopírák. Pořád nějaký schůze, soudruzi se tam občas dokonce pohádaj, ale stejně nic nevyřešej (mam takovej pocit, že timhle tempem by se ten socialismus nevybudoval ani za 1000 let), pořád strana tohle, strana tamto, občas nějaká narážka na rok 1968, že příjezd "přátelských" armád bylo snad to nejlepší, co se mohlo stát, atd... Seriálu moc nepřidá ani to, že se po většinu času odehrává ve stále stejnejch interiérech, natočený to je tak nějak bez nápadu - v každý trochu vážnější situaci se spustí "dramatická" hudba a následuje nájezd kamery na xicht nějakýho soudruha a to se opakuje třeba 10× za 1 díl. Seriál se navíc má odehrávat v rozpětí asi 3 let a někteří soudruzi po celou tu dobu dokonce nosej stále stejný oblečení. Prostě taková přiblblá agitka, která snad nemohla ani tenkrát fungovat. Jinak je teda fakt, že některý postavy nejsou tak úplně černobílý a ten socialistickej ráj taky neni úplně bez chybičky, ale kdyby to viděl George Orwell, tak si u některejch scén možná bude trhat vlasy, že ho něco takovýho nenapadlo, když psal 1984, protože některý hlášky o straně jsou fakt brutální. Jinak pro Moučku byl soudruh Pláteník nejspíš jeho životní role. On to hraje s takovou samozřejmostí, že byste mu skoro i drželi palce. Soudruh Pláteník vám prostě nakope prdel! (06.06.2008)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Když tenhle seriál srovnám s jeho (téměř) souputníkem Mužem na radnici, tak musím říct, že se Okres na severu mnohem více povedl a to po všech stránkách. O hlavním hereckém představiteli není třeba hovořit, protože J. Moučka dobrým hercem byl a J. Švorcová jakbysmet. Seriál pro mě není úplným ideologickým odpadem, jako jiné. Z prostého důvodu. Pilný divák, který vydrží a shlédne seriál dokonce, musí uznat, že ne všechno bylo v seriálu poplatné režimu. Byly postavy (P. Svojtka), které se modelu socialistického člověka vymykali a přesto nebyli vykresleny negativně. Poměrně často se v seriálu objevovali narážky na skutečnost, že na západě "TO" dělají lépe a že bychom si z nich měli vzít příklad, protože jsme zaostalejší. V seriálu vystupují také postavy příkladných straníků, kteří i přes svojí čistou morální minulost sešli na zcestí a dopouštěli se chyb (zpronevěry, podvody). Je zde přeci jenom znát rukopis Jaroslava Dietla, který se snažil o trochu objektivity, ale v rámci určitých mezí, tak aby to schvalovatelům šlo pod vousy. A ono bohužel nešlo. Seriál měl při schvalování problémy. Soudruhům se právě nelíbila ta rozličnost charakterů a určitá míra sympatií a pochopení soudruha Pláteníka s těmi "negativními" rysy špatných soudruhů. Nakonec ale seriál prošel. Snad si soudruzi cenzoři mysleli, že to bude vypadat, že strana přiznává, že ne vše je dobře, ne všichni komunisti jsou příkladní, ale že vše se dá napravit. Každopádně role v seriálu se dávali zřejmě za odměnu. Svědčí o tom nepřeberné množství herců, kteří přesvědčenými straníky opravdu byli. Např. Moučka, Švorcová, Sklenčka, Růžek, Bek, Řanda, Prachař, Mixa, Krulišová, Švorc, Haničinec a další. (15.10.2007)

Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) (01.12.2011)

Všechny atributy dementnosti, které splňuje tvorba Evžena Sokolovského, tenhle seriál má, zde ale přibývá něco navíc - z úst soudruha Pláteníka po většinu času děje zaznívá teoretický metodický vzdělávací proslov, jak socialismus funguje a vypadá - samozřejmě, že ve skutečnosti je to naprosto jinak. (23.11.2010)