Masaryk

Naprosto světový film, který ale ocení asi jenom Čechoslovák. Je totiž, dle předpokladů, plný zásadních dialogů, který nejlépe vstřebá nějaký historik a nebo našinec se zájmem o českou historii. Osobně mě třeba zaujal rozhovor s Konrádem Henleinem, který pro film nebyl vysloveně zásadní, ale člověk znalý si ho okamžitě všimne a vstřebává každé další slovo, který s Janem Masarykem pronese. K tomu můžu říct, že jsem pročítal řadu názorů historiků na tento film a jsem rád, že se pokusili držet co největší historickou přesnost. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že nádherná, podle mě kvalitně až světová kamera, která se imaginárně roztočila v Americe, Anglii, ale i v nacisty okupované Praze, nebyla trošku víc akční. Vše ale vynahrazovaly herecké výkony, kde Karel Roden byl naprosto excelentní, ale Oldřich Kaiser, coby Edvard Beneš, byl ještě lepší. Celkově ale musím říct, že tak dobrý a stylový film jsem v Česku viděl snad naposled s filmem Ve stínu. Zároveň jsem rád za objasnění některých historických situací samotnými tvůrci a děkuji jim za to, že něco takového mohlo vzniknout. (15.03.2017)

Forma vyhrála nad obsahem, což je opravdu škoda, poněvadž se jedná o evropský film vysoké kvality. Výborná kamera, dobrá režie a naprosto skvělý výkon Karla Rodena, jenže k tomu máme slabší scénář a díky tomu celkově nezáživný snímek. Film mě opravdu (bohužel) neoslovil, přitom je to tak zajímavé téma... Navíc je třeba ještě dodat, že divák, který nemá moc historické povědomí o období 1937-1939, tak mnoho scén nedocení, i když na druhou stranu nemohu říct, že toho je nějaká zásadní chyba. Přeci jenom by se ten náš národ měl více historicky vzdělávat. Gratuluji k rekordním 12 českým lvíčkům, ale já bych naděloval u většiny kategorií úplně jinak. Celkově tedy mezi 3/4 hvězdami, přesto doufám, že podobné historické snímky budou přibývat! (05.03.2017)

Možná nejlepší kamera v českém filmu v historii, a dobová hudba je v některých motivech opravdu lahůdka. Film, u něhož je od začátku patrné (resp. scény v kabaretu), že neaspiruje jen na Lvy, ale rovnou na Oscara. Bojím se ale, že nám Čechoslovákům všeobecně známé souvislosti budou pro západní svět příliš těžkým soustem. Zajímavé, že v českém filmu hrají v podstatných rolích jen dva čeští herci, ale je to dobře. Vyhodil bych jedinou scénu, tu s tou fackou, protože britská milenka by asi takové ambice neměla. Silný zážitek a ano, tomuhle filmu by slušelo pokračování, možná válečná dvojka a trojka o vítězném únoru (do Masarykovy smrti se tvůrci určitě hrnout nebudou). (11.08.2017)

,,JSEM UPRCHLÍK. NEDOKÁZAL JSEM ZACHRÁNIT SVŮJ DOMOV...“ /// Film pro vlastence a ty, kteří věří, že Roden je hereckej démon… Smekám před rozhodnutím uvést nedabovanou verzi. Odpadaj tak nepříjemný pocity z Anthropoidu, protože Čech má mluvit česky, Anglán zase anglicky. Oceňuju, že si tvůrci dali práci s detailama. Třeba scéna z divadla, který dodává dramatičnost „O Patria Mia“ z opery Aida. Navíc duchapřítomný politický dialogy a zábavný ukázky, že Jan si uměl života užívat. Masaryk mě bavil. Dostal jsem scénáristicky a celkově filmově rozvinutý výborný politický drama z našich dějin, jenž ukazuje pocity (politicky) zrazenýho člověka a pozadí Mnichovský dohody. Konečně zase českej film, na kterej můžu bejt hrdej. I když asi nebude pro každýho… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Bavilo mě České století. 3.) Když lidi mluví, předpokládám, že lžou. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.09.2017)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)