Režie:
Julius ŠevčíkKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Karel Roden, Hanns Zischler, Arly Jover, Oldřich Kaiser, Paul Nicholas, Milton Welsh, Dermot Crowley, Tim Preece, Gina Bramhill, James Flynn, Emília Vášáryová (více)Obsahy(1)
Prožil život bohéma, miloval ženy, hudbu, velká gesta. V jeho srdci bojovala nespoutanost extravagantního umělce s povinností a morálkou úředníka, diplomata. Velkou část života procestoval, ale nikdy nezapomněl na zemi, z níž pocházel, na republiku, kterou založil jeho otec Tomáš Garrigue. Smrt Jana Masaryka je dodnes zahalena tajemstvím. Mnohá tajemství se však skrývají i v jeho životě! Dramatický příběh, věnovaný osudům velvyslance a pozdějšího československého ministra zahraničí, Jana Masaryka, se vrací do doby těsně před druhou světovou válkou. Ve třicátých letech vrcholí Masarykova diplomatická kariéra, kterou tráví převážně ve Velké Británii, kde se snaží dostat světové mocnosti na stranu Československa. Muž, oceňovaný jako brilantní řečník, zábavný společník a milovník života, má však i svou temnou stránku. Masaryk hledá únik před svým jménem, před odpovědností i před sebou samým v hýřivém životě, alkoholu a drogách, ale také v neustálém sebetrýznění. Tehdejší velvyslanec v Londýně se najednou ztrácí z veřejného života. Přerušuje kontakt s politickými kolegy i s přáteli. Na několik měsíců mizí, kamsi do Ameriky... Na pozadí historických událostí se odehrává napínavý životní příběh okouzlujícího, ale nevyrovnaného, sebedestruktivního muže a jeho marného boje o budoucnost vlastní země. (Bioscop)
(více)Videa (5)
Recenze (536)
Mno. Vše už bylo řečeno během toho neskonalého hajpu, nicméně na mě to možná působí vše trochu jinak. Technická stránka filmu. Ano, dá se na to koukat, na české poměry je to úplně v pořádku, ale to neznamená, že by byl Masaryk nějaký vizuální skvost. Z hlediska evropského a světového filmu je to čirý průměr, který absolutně ničím nezaujme a dejme tomu ničím neurazí. Lev za hudbu? Nechápu. Po většinu času posloucháme podivný 80kový porno jazzík, který s danou dobou příliš nesouzní. Hlavní hudební téma pak má určitou sílu, ale je pouze tisícerou variací na zaručeně fungující za sebe poskládané akordy. Herecky z mého pohledu dost podobné jako celý film. Nijak mě neiritovalo, ale že bych musel Rodenovi a Kaiserovi bez odkladu udělit ocenění, o tom bych pochyboval. No a co samotný příběh? Rozdělení na dvě vyprávěcí linie mi obecně nevadí, zde bohužel ano. Část před Mnichovem mě totiž snad i zajímala a v rámci toho vyprávění, které zvolila (od začátku vyhrocené, pumpuje se hudba, epické od prvního momentu) docela i funguje. Naopak linie v blázinci, kdy by divák měl prožívat vnitřní rozpoložení a dilema postavy, mě strašlivě nudila, nezajímala a opakovaně vytrhávala z "předmnichovského" vyprávění. Celý příběh se tak pro mě stal nesoudržnou podívanou, veskrze průměrné úrovně. 4/10 ()
To si děláte zadek? Masaryk není zdaleka tak špatný film jako třeba Lída Bárová nebo Ve stínu, ale zároveň to není ani trochu dobrý film, už jen kvůli tomu, že je diváku naprosto všechno, co se tam děje, dokonale ukradené. Není šance dostat se blíž k postavám, protože neexistuje jakýkoli přirozenější vnitřní rytmus scén, vše je nám jen spěšně verbálně oznamováno, nic se nedá prožít / spolužít. A především, dialogy jsou ve většině případů přinejmenším pitomé (ale zároveň ne dost na to, aby se člověk v kině aspoň smál, kromě scény s TGM). Věrohodnost v politické či historické rovině nemůže ani z části nastat, protože státníci se tu mezi sebou baví jako desetiletí kluci, kteří si hrají na válku. Výprava ve výsledku působí vlastně strašně levně, neustále chybí pár komparzistů v pozadí... Jsem vlastně dost překvapený, protože jsem čekal, že to bude dobré aspoň jako průměrný Hřebejk. ()
S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. ()
Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. ()
Nestržen filmem, hodil jsem lehký "zíving" (česky: zíval jsem jak prase, s držkou ala Schelinger), prohrabal jsem se nudným, zkresleným, téměř tendenčním filmem. Těšil jsem se na "hrabalovský" pád politika v závěru, jeho smrt nahradili hanebně titulkem, že dodnes není jasné, co se pod okny událo. Jistě nikdo nečeká, že se před filmem i po filmu obložím odbornou literaturou, z níž budu mít načten každý Masarykův prd. Když ale film do mě téměř dvě hodiny hrne kontrastní esej, kdy Másu vidíme zbědovaného v blázinci, následně příčetně řídí vysokou politiku, tak tady někdo neodhadl kvocient věrohodnosti, a předkládá něco zavánějící trusem. Sakra, na tom filmu není nic k uvěření. Fajn, Mása bral kokeš, chodil si tajně na něj i v sanatoriu, Mása měl rád ženské, fajn, co by ne, ženské jsou skvělá věc (řečeno "rodenovskou replikou" z jeho krajně neoblíbeného filmu Copak je to za vojáka...), prezident Beneš byl zbabělec, to přece víme, věřil Kaiserovi vůbec někdo jeho Beneše(?!), film dohromady zmastí, co se dá a přeskakuje v ději tak urputně i překotně rychle, že nebýt popisek ke každému období, neorientoval bych se a tuze krásně bych bloudil jako panic nesečeným porostem ukrutně obludné milfky. Julius Ševčík, režisér, posílá jeden blud za druhým. Nebýt Rodena, který ty unylé i komplikované pasáže hravě utáhne, nebylo by co a koho obdivovat. Z 80% je film namluven v angličtině, regulérně jsem tedy viděl anglický film s českými titulky. Rodenova "čechoangličtina" sice tahala za uši, namaskován byl divně, nepřirozeně, nicméně jeho herecký um je nezpochybnitelný. Pochyby mám o filmu jako celku. Jestli on ten scenárista Kolečko nemá náhodou o kolečko víc. Vydatně jsem se s filmem po celou jeho dobu trvání míjel. Až na hrdý výkon Rodenův, mě ničím nezaujal. 4/10 ()
Galerie (32)
Zajímavosti (32)
- Karel Roden si v jednom roce zahrál jak Jana Masaryka, tak i jeho otce, T. G. Masaryka, a to ve filmu Zločin v Polné (2016). (tb_23)
- Ve filmu se Masaryk setkává v dubnu 1938 s francouzským ministrem zahraničí Bonnetem na nelegálním zápase v londýnském Soho. Ve skutečnosti se to ovšem nestalo. [Zdroj: Blesk.cz] (majky19)
- Ve 21. minutě jde vidět v hotelu na stolu telefon, který má Jan (Karel Roden) po levé ruce. V dalším záběru ho má ale po pravé ruce. (Duoscop)
Reklama