Masaryk

Rekordný a ambiciózny, taký je česko - slovenský, atypický, nezvyčajný F.I.L.M, s dvanástimi českými levmi na konte, a vôbec, sú tieto tvrdenia z úvodu, opodstatnené ? Zaslúžené ? Či sa skôr jedná iba o nafúknutú bublinu, ktorá po čase praskne, ošúcha sa, ako nekvalitná bielizeň, ktorú práčka na prvýkrát úplne roztrhá, ako nepotrebnú reklamu ? K hlavnému arbitrovi. MASARYK, tak to je teda iný pojem a význam. Najmä, skoro pred 100. rokmi. Tomáš Garrigue Masaryk, de - facto založil ČSR, a zároveň sa stal jej prvým, oficiálnym prezidentom. Tento film pojednáva príbeh o jeho SYNÁTOROVI, Jánovi, ktorý sa narodil vtedy, keď jeho slávny otec zomrel. Bol cieľavedomým d-i-p-l-o-m-a-t-o-m, ktorý zvádzal márne boje s veternými mlynmi. Je niečo zhruba rok pred vypuknutím zatiaľ európskeho, U-L-T-R-A krvavého konfliktu, pričom mám naň nadhľad z presne dvoch časových rovín, ktoré od seba, nedelí dlhá časová etapa. V prvej ho pozorujem z blázinca, kde sa zdôveruje psychiatrovi so svojim vysvedčením, na ktoré nie je až tak pyšný, a to je konkrétne druhá, ktorá líči všelijaké udalosti, čo sa netýkajú iba funkcie veľvyslanca, ktorý jednoznačne musí vedieť ovládať svetový jazyk, a tak cestuje a cestuje. HERCI. Roden stelesnil Masaryka a Kaiser pre zmenu Beneša, obidvaja sú vo svojich partoch - famózni, t. j. na svoje tuzemské pomery to bohato stačí. Levický kameraman Martin Štrba zastrešuje pozíciu muža s kinoaparátom, a je to opätovne jeho vynikajúca zásluha, že film na prvý pohľad - zaujme. Množstvo nominácii na Leva, naznačuje, že patrí medzi kameramanskú špičku, ktorá by sa trebárs uchytila možno aj v Hollywoode ? V režisérovi Júliusovi drieme potenciálne, tvorivé, vizuálne cítenie, ktoré môže do budúcna isto zúročiť. Takého istého názoru, akého si zvolili českí, filmoví akademici v každoročnom vyhodnotení, udeľovaní filmových cien - Český lev, tak i my Slováci, máme niečo podobné, je to : SLNKO V SIETI a-w-a-r-d-s, kde slovenská, filmová a televízna akadémia prisúdila snímku presne 8 cien, ale nedosiahol na najvyššiu métu - najlepšieho filmu. Trenčiansky producent Rudolf Biermann si môže aj tak sám sebe gratulovať, pretože sa spolupodielal na celkom zaujímavom filme, ktorý je až TOO MUCH A-M-B-I-T-I-O-U-S... (22.11.2017)

Ševčíkův Masaryk má jeden velmi podstatný problém - a to, že jinak řemeslně kvalitní, dobře zahraný a divácky velmi vděčný film klame hned úvodním titulkem "Podle skutečných událostí". Kdyby tam bylo "inspirováno skutečnými událostmi", pak bych sklapnul podpatky a bezezbytku bych si užil dobrou a napínavou mystifikaci à la Amadeus. Takto ale trio Ševčík, Koenigsmark, Kolečko vytvořilo pochybný mýtus o Masarykovi-feťákovi; efektní fikci, která diváky odláká od historických fakt do hájemství alternativních pravd (Masaryk se neléčil v letech 38-39 v žádném sanatoriu, jeho vztah k Benešovi nebyl provázen osobním zklamáním nebo agresivitou, přeměna z velvyslance v exilového ministra nebyla tak krkolomná, diplomatická bitva kolem ultimáta probíhala také jinak.. apod.). Drobné nepřesnosti vem čert (např. zapřísáhlý abstinent Beneš nemohl přijímat francouzské a anglické ultimátum se sklenkou vína na stole, s Marcie Davenportovou se Masaryk seznámil až v průběhu války... apod.), ale pokud je celá kostra scénáře vybudovaná na fabulaci, která se natře barvou v odstínu "takto to bylo", pak s tím budu mít vždycky problém. Přesto mě film zaujal - výpravou, kamerou, Rodenovým herectvím; jen ta přemíra skoků v čase a retrospektivní cyklování působilo dost rušivě až školometsky. Což je problém o to větší, že tento film je víc silná umělecká licence než historicky spolehlivá školní pomůcka. Navíc je Masaryk příliš zaměřený na českého diváka a je to dost znát... U nás může trochu rozčeřit filmovou nudu, v zahraničí ale zapadne (na to je moc eklektický). 3 a 1/2 * __ Appendix: Pseudoskandálek s udílením Českých lvů je celkem směšný. Masaryk splnil pravidla, producentský kalkul využít předávání jako dobré promo je pochopitelný a ničemu se nezpronevěřuje... To, že takřka všechno dostal jeden film, je věc a vizitka hlasujících "akademiků", ne problém producenta nebo jeho filmu... (10.03.2017)

Je úplně jedno, že tvůrci udělali ten trik s datem premiéry a posbíraly všechny ceny (když se to loni přetřásalo, zarazilo mě, že si nikdo nepamatuje, že je to je docela běžný trik, mnohokrát použitý v zahraničí i u nás). Dokonce jsem z důvodů filmařské licence schopen odpustit historické kraviny (navzdory tvrzení tvůrců na začátku, že je to "podle skutečné události" - jo, ani si nepomohli berličkou "na motivy skutečné události", ale rovnou "podle skutečnosti", takže vypočítávat historické nesmysly je na místě). Neodpustím ale filmové chyby. Jsou tu. A dost. Po projekci Masaryka se vnucuje klíčová otázka: co chtěli tvůrci filmem sdělit? Že byl Masaryk komplikovaná maniodepresivní osobnost, bral drogy, tahal se s milenkami a šňupal kokain? Ukázat, jak je těžké vyrůst a žít pod tíhou jména slavného otce, navíc když se věnujete stejnému oboru? Nebo prostě jen představit dějinné události "nejtěžších chvil národa" z pohledu nevyrovnaného a nediplomatického diplomata? Bylo-li cílem to první, podařilo se; v ostatních aspektech ale selhali. Potřeba ukázat jak protagonistův bouřlivý osobní život, tak angažovanost před Mnichovem se nepříjemně tříská. Myslím, že se rádoby šokující scény s milenkami a drogami mohly upozadit až za politickou aktivitu, tam je Masaryk daleko silnější. À propos, drogy. Často citovaná scéna Janova sjíždění lajny koksu srolovanou stokorunou s portrétem jeho otce byl výborný nápad, jinak ale motiv zfetovaného velvyslance postrádá nosnější chvilku. A úplný WTF moment přijde v okamžiku, kdy Masaryk na lůžku prožívá kokainové vize. Vidí totiž po stropě lézt dávno mrtvého bratra Herberta, který na něj otočí hlavu (!). To skvělý halucinační motiv pro Trainspotting, ale tady působí jako pěst na oko. Naštěstí je tu Karel Roden. Skutečnému Jeníku Masarykovi se sice charakterově vůbec nepodobá, ale to je fuk, je to senzační herec. O to je zajímavější, že ho ve společných scénách přehrává Oldřich Kaiser - škoda, že těch scén nebylo víc. Navzdory mnoha výtkám se na film dobře dívá, důraz na podobu postav s jejich předobrazy, detaily v oblékání či dobových proprietách nebo skutečnost, že cizince důsledně hrají cizinci, jakkoli svou výslovnost zjednodušují, to vše je příjemné. Jenže je to pořád jenom malý český film, nic víc. Bohužel. (02.03.2018)

Pořád přemýšlím nad hodnocením. Výprava a triky jsou velice vydařené. Hudba mi lezla na nervy celou dobu - byla použita často velice nepatřičně, a kolikrát se snaží dojit dojetí tam, kde by to měl umožnit obraz, herecký výkon a režie. Karel Roden při vší úctě k němu mi přišel, jako by se účastnil show Tvoje tvář má známý hlas. Maska fajn, ale Masaryka jsem mu nevěřil, Ono ale není divu, protože není podán vnitřně, jeho vnitřní život, ale ryze vnějškovými efekty (kokain, soulože, vynesený nočník, pobrekávání při přednášce, psychoanalytik). Vlastně se tady dá jen tápat, jaké má mladý Masaryk smýšlení, oč mu jde, i jakou má povahu a čím vlastně okouzlil tu americkou spisovatelku. Historická fakta rovněž nejsou silnou stránkou filmu - jsou tak na úrovni páté třídy základní školy, doplněné režisérovými povrchními úvahami na téma co by kdyby a jak to asi taky mohlo být. Británie, asi kvůli brexitu, je zde vykreslena jako ta nejhorší a nejzlejší mocnost. Na druhou stranu se zde objeví pár úvah, jak co mohlo být, čemu se dalo/nedalo zabránit, kdo co proč řekl a udělal... Je taky sympatické, že příběh se drží jednoho tématu, ab tvořil nějaký scenáristický oblouk, a nikoliv rozplizlou životopisnou fresku a o všem a o ničem. Ale i tady je spousta hluchých míst, zbytečných záběrů, třeba těch na moře už bylo příliš. Halucinace bratra lezoucího po stropě je jak z japonského hororu. A ty skoky v čase byly hodně nepřehledné - málem jsem si podle titulků chtěl začít vypisovat na kus papíru, kde v úseku dějin se zrovna nacházím. Pro mne mezi dvěma až třemi hvězdami. (25.03.2017)

|70%| Viděno v kině. Návštěvu velkého plátna na podporu tohoto vysoce oceněného českého počinu jsem neplánoval, ale byl jsem nalákán přáteli, tak jsem to nakonec v kině viděl a zklamaný rozhodně nejsem. Nejdřív je důležité, abych napsal, že jsem toto dílko vnímal naprosto nezaujatě. Neměl jsem velká očekávání, prakticky jsem ani nevěděl, do čeho jdu. Přesto, tak velké ocenění se mi zdá docela přehnané, ale neberu to nikomu. Asi tak prvních 30-40 minut mě dost nudilo, nemohl jsem tomu přijít na chut, ale postupem času mě to víc a víc vtahovalo do děje, postava Jana Masaryka mě už začala víc bavit. Co mě ale zaujalo víc byla atmosféra v období před 2.sv.válkou. Krom Karla Rodena, který svojí roli zvládl obstojně, mě bavili Oldřich Kaiser a Hanns Zischler – oba asi víc jak samotný Roden. Takže atmosféra, hudba, napětí – to vše bylo zvládnuto výborně, k tomu rozumný konec. Film nebyl postaven pouze na postavě Masaryka. Takže velký trhák bych z toho nedělal, ale zajímavý film, který určitě neurazí a je solidní sbírkou k české tvorbě. Na hraně mezi 3 a 4 hvězdou jsem nakonec překonal a dávám slabší a zaslouženou čtvrtou. (12.03.2017)