Vesnice

Film, jehož největší slabinou je paradoxně věc, kterou sám nemůže ovlivnit a tou je přespříliš velké očekávání fanoušků pana režiséra a scenáristy v jedné osobě. Ocenil jsem Shyamalanův zajímavý nápad zápletky, ocenil jsem hlavní myšlenku, která se zjeví po odhalení ústřední pointy. Bohužel ona pointa je dost problematická. Ne snad proto, že by nebyla zajímavá, ale vzbuzuje spoustu otázek ohledně nepravděpodobnosti a přílišné "přitaženosti za vlasy". Nicméně, i tak jsem byl spokojen. VESNICE je krásně ATMOSFÉRICKÁ záležitost, se skvělou hudbou a to, že horor moc nepřipomíná a že jsem se skoro vůbec nebál, mi vadilo ze všeho nejmíň a výčitky tímto směrem neberu (16.02.2005)

Jaksi naočkován všeobecnou skepsí, která zchvátila i tábor režisérových věrných, jsem se Vesnici prvoplánově vyhýbal, kudy jsem chodil. A dnes vím, že to byla chyba, neboť je to první Shyalamanův film, který má opravdu něco do sebe, tedy něco více než jen výtečné technické provedení a pointy, které po prvním odhalení omrzí. Pointa Vesnice je tušitelná od první chvíle, stejně jako je patrná snaha indického čaroděje postavit svůj film spíše jako psychologickou studii než lekací thriller. Zajímavá hra s náznaky, barvami, charaktery, náznakovost, úsečnost, místy personalizovaný vypravěč, to vše dodává Vesnici nádech poutavosti a vytváří atmosféru, která není strašidelná, spíše napjatá a tajemná. Uzavřená společnost "spravedlivých" skutečně působí podivně, jednotlivé charaktery jsou posunuté, narušené, nezvyklé. Jejich interakci pak Shyalaman trefuje tu skvěle (výtečná milostná scéna Lucius / Ivy), tu hůře (zbytečně škrobené dialogy "starších"). Občas zaskřípe scénář, to když se chápe příliš velkých slov tam, kde by stačilo mlčet. Shyalamanův boj o nový výraz, který by se oprostil od tradičních klišé je úporný a i díky závěru úspěšný. Nelze ale říci, že stoprocentně přesvědčivý, spíš rozkolísaný a nevyrovnaný. Ale musím znovu opakovat, mezi Shyalamonovým lahůdkářstvím pro masy a Vesnicí je nadějný rozdíl. Snad se ho pan režisér nezalekne. (31.10.2005)

Shyamalan má jednu nevýhodu - od jeho filmov každý očakáva poriadnu porciu mrazivých lakačiek či šokujúcich rozuzlení. Málokto dokáže akceptovať, že mysteriózny podtext tu hrá druhé husle, zatiaľ čo v jeho starších filmoch dejovosť a strašenie plynú súmerne a harmonicky. Kto sa odosobní od vzrušujúcich očakávaní či Shyalamanových zdatných remeselných zručností, mal by byť prinajmenšom okúzlený až prekvapivo zrozumiteľným a jednoduchým príbehom o láske, ktorá prekoná všetky neprávosti. Jedna dejová línia (Lucius a Ivy) spracúva motív lásky a sily vzoprieť sa pre milovaného človeka akýmkoľvek nástrahám, ktoré majú vonkajší charakter (strašidelný les) a zároveň vyvierajú aj z vnútornej slabosti, strachu zo seba samých. Odhodlanosť a bezhraničná oddanosť Ivy k Luciusovi je v opozícii dnešnej doby priam ukážková. Tento hororovo-rozprávkový alegorický kontext tu funguje nádherným spôsobom. Druhá línia sa zas výlučne vzťahuje na osadníkov, ktorým Shyamalan venuje osobitý priestor a divák si k nim môže vytvoriť množstvo vlastných myšlienkových asociácií (neschopnosť prežiť v dravom ľudskom spoločenstve,...?) Shyamalan opäť prehovára v náznakoch, symboloch, pôsobivých metaforách, obrazoch a tu ma to narozdiel od "Stalo sa" vonkoncom nevyrušovalo. Prekrásna atmosferická hudba Newtona Howarda mala získať Oscara a Bryce Dallas Howard a Joaquin Phoenix sú výborní. Je to niečo medzi 3 a 4 *, ale pre myšlienky a hudbu si pridám. (12.06.2012)

-"To, co neuděláme, neuděláme proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme." ♥ I když Shyamalan asi regulérně je blázen, tak pro Znamení a Vesnici mám speciální místo v srdíčku, a pro Vesnici ještě o trochu víc než pro Znamení. Jak praví tagy k tomuto filmu, které na mě mrkají z postranního panelu: "láska, smrt, monstra, strach, slepota". Co by mohl člověk chtít víc. Plus je tento film domovem jedné z mých nejoblíbenějších filmových scén všech dob: "Jsou různé druhy lásky." (02.02.2015)

Prvých 84% stopáže majstrovský,  mrazivý, desivý a fakt nepríjemný, zlovestný a strašidelný folk horror o zopár desiatkach na smrť vyplašených dedinčanov (starých, mladých, žien, mužov, detí) žijúcich v dedine uprostred hlbokých, ponurých, temných a pravdupovediac neveľmi pohostinných lesov, v ktorých odnepamäti blúdia prastaré legendy o desivých pôvodných obyvateľoch lesa. je lepšie s nimi vychádzať, vážiť si ich, uctievať ich a dávať im raz za čas obete, lebo ak sa to nespraví, "netvory" bez váhania ukážu svoju silu. Shyamalan Osadu režíruje ako z reťaze odtrhnutý satan a niektoré vizuálne zábery sú absolútne úchvatné. Takisto ku kastingu nemožno mať žiadne námietky. Režisér sa bravúrne hrá so zvukmi, náznakmi, tieňmi, nenápadnými pohnutiami vetvičky vzadu v scéne, ktoré si divák spolu s hrdinami všimne príliš neskoro a tak nestihne postrehnúť, čo alebo kto to spôsobilo. Množstvo scén je fakt ukážkovo desivých (nôž, napadnutie v lese, nočný prepad osady). No a potom príde Veľké Finále, ktoré šokovanému divákovi utrhne dekel. Niekomu sa páčilo, niekomu nie, niekto bol znechutený a vravel o podraze, niekto bol nadšený. Poznáte to, koľko ľudí, toľko chutí. osobne ma záverečná pointa fascinovala. Kino Považan NMnV 2004 (25.10.2004)