Lovci pokladů

Vážení a milí potenciální scénáristé či režiséři. Pokud chcete natočit další z dlouhé řady akcí nabitých spektáklů o honbě za největším pokladem tohoto (či jiného) světa, rozhodně se neinspirujte tímhle škvárem. Je to za dlouhou dobu nejpříšernější film, který jsem viděl - a že jsem jich ve zkouškovém neviděl málo (psáno týden po začátku jarního semestru);). Invence je slovo panu scénáristovi naprosto neznámé, pokud si pod ním nepředstavuje snůšku nesmyslných a nevtipných nelogičností. Výjimečně nebudu hanět Diane Krugerovou. Té sice tu amerikanische historičku s německými předky neuvěříte ani na chvíli, ale ve srovnání s tím, co se okolo ní děje, podává toto vyhublé modelkovité děvče lahůdkový výkon. Co to sakra ten chlap žvaní, ptáte se? Vždyť je tu Nicolas Cage, ten týpek z Leaving Las Vegas, jak ten by mohl obcovat s múzou nějakým obscénním způsobem?? Jak??? Pro začátek třeba tak, že ho dědeček v cca deseti letech seznámí s legendou o pokladu, který egyptští a římští panovníci, templáři a svobodní zednáři (to abychom si tu poutavost posichrovali;)) ukryli kdesi ve spojené státní americe...a to jsme na začátku děsuplné pouti temným údolím komerčního blábolu a patetického patriotismu. Střihem se přesuneme přes třicet let do budoucna (žhavá současnost v arktických podmínkách), kde pan archeológ B. F. Gates díky jasnozřivému záchvatu přesně určí polohu dvě stě let zamraženého vraku lodi (hned potom co všem členům výpravy objasní, že celá oblast je v neustálém driftu), který je překvapivě takřka neporušený, plný původního střelného prachu, který si uchoval všechny vlastnosti nijak zvlášť dobrého sluhy a ošklivě zlého pána, a na kterém samozřejmě nalezneme klíč k celé záhadě. Chlapci se nepohodnou, morální dilema, blabla, kecy kecy, světlice, rána, všichni v poslední vteřině unikají, hlavní hrdina s legrační figurkou jsou ponecháni svému osudu kdesi za polárním kruhem, jenom ve svých slušivých polárnických hadřících - obě rolby totiž vychytralý padouch Sean Bean odvezl s sebou. Následuje poznámka, že "x kilometrů tamtudy je vesnice", střih, a duo hrdina+figurka vychází z ústředí FBI ve Washingtonu, ain't it cool? Pokud laskavý divák přestojí tenhle lapsus zvíci příslovečného Rhodského kolosu, čekají ho ještě dvě hodiny zmítání se mezi Scyllou a Charybdou, nebo chcete-li, naprosto do očí bijícími nelogičnostmi (typu ostraha nejcennější jenkíjské listiny) a chybějícími vysvětleními toho či onoho (například jak Sean Bean k myšlence na dopisy starouše Bena Franklina přišel). Zkrátka story jako taková by obstála u publika na úrovni druhého stupně základní školy. Ale to by musela být opravdu hodně Zvláštní škola. Tak za co dávám ty dva kousky hvězdného prachu? Ta první je za tu porci skvělé zábavy, kterou jsem si v kruhu spolustudentů užil při sledování tohohle kusance filmové historie a při paralelní diskuzi na téma nenáročný divák a kvalita práce. Ta druhá, mnohem příjemnější než obrazové ztvárnění, dialogy, mluvené slovo a vlastně všechno od úvodních titulků až po závěrečnou zatmívačku (které pochopitelně předchází klišé otevřeného konce pro případné navázání), je za prácičku Trevora Rabina na soundtracku, který jsem si kolikrát užil ještě než jsem měl možnost zabít bez pomoci alkoholu další své mozkové buňky. Spolu s Van Helsingem zářný příklad filmu, jenž si nezaslouží svůj kvalitní OST. (26.02.2006) (méně) (více)