Crash

Najděte sílu, odvahu a čistou mysl. A nechte se zavléct do srážky. Je to těžší než se zdá, protože možná budete muset překonat předsudky. Ne snad přímo ty rasové, o kterých Haggis vypráví, ale ty čistě filmové. Chce to totiž povznést se nad vykonstruovanost, nevěrohodnost nebo potenciální vypočítavost. Tam totiž tenhle tvůrčí tým určitě nemíří. Byly časy, kdy jsem na Crash pro jeho upřímnost a výmluvnost nedal dopustit jediné křivé slovíčko a přestože už chápu, že do sebe všechno zapadá možná až příliš snadno a zdaleka ne všechny linky jsou bravurně odvyprávěné, je i deset let po svém senzačním oscarovém triumfu bolestivě aktuální a nestárnoucí. Můžou za to herci, scénář, dokonale podmanivá a přitom nenápadná hudba a jedna z nejdokonalejších scén, co jsem kdy viděl a to "I'll protect you", kterou snad nikdo, kdo film viděl, nezapomene. (28.10.2005)

Imigranty potkáte všude. Policie, pojišťovna, prodavači, lékaři. Amerika je země neomezených možností. Černoši okrádaj černý, protože mají strach z bílejch. Právo koupit si zbraň má prý každý. A policejní teror? Každá rasa dělá ostudu zase jen svojí rase..... . Film nemoralizuje, jen se zabývá situacemi, které se normálně dějí. Ale na druhou stranu manipuluje s postavami tak, aby v co nejkratším čase poukázal na nesmyslnost rasových předsudků. Problémy mají černí i bílý. To nemusej ,,inzerovat“. My češi nemusíme za tématem rasismu chodit až za oceán. Zkuste říct občanovi jiné národnosti ,,jsi můj nejlepší kamarád“. Můžeme si také pomyslet, jestli si za to všechno nemůžou třeba sami. Co si myslíte VY? Vznikl film, který mi připomněl Magnolii. Jen jsem jej jednodušeji vstřebal. Asi nebude pro všechny, ale je opravdu kvalitní. A do bouchaček by se měli dávat jen slepé náboje. Každé rase. Třeba jen proto, aby nemohli dělat ostudu! (11.11.2006)

Tak jako se říká, že méně je někdy více, tak logicky často platí, že více je někdy méně. Ano, některé scény jsou velmi působivé, například záchrana z hořícího auta mě dokázala na chvíli úplně znehybnět, ale jako celek je to na můj vkus trochu moc překombinované a vypočítané na efekt. Pro to, aby Haggis uvrhával postavy do dramatických situací, vymýšlí příliš šroubované a násilné kombinace, které strašně ruší tu autentickou atmosféru (ne)soužití ras a kultur, kterou se snaží navozovat. Pak už to přes veškerý režijní um a skvělou hudbu působí jako klasická ždímačka emocí typu teď chci, aby se divák cítil dojatý/šokovaný/zhnusený/provinilý. Vybrat z té spleti osudů jeden a rozvést ho by bylo myslím lepší. (18.12.2006)

(1001) Po důkladném přemýšlení jsem dospěla k názoru, že hlavní důvod, proč je ten film tak na ránu, je použitá hudba. Ono by tedy asi samo o sobě i stačilo, že je fikční svět tak směšně zahuštěn do té míry, že většina herců má dvě tři scény (což by bylo i na představení a nadnesení nějakého osobního dramatu docela málo, natož na nějaký vývoj) a tím to pro ně hasne, a každé jejich slovo, pohyb a čin tím pádem musí být jedině k těžkopádnému tématu, kterým nás Haggis mlátí přes hlavu jako Monty Pythonovo brnění gumovým kuřetem. Ale ta hudba, ta rádoby srdceryvná, návodná, kýčovitá, jednorozměrná hudba to prostě posílá do říše pekel okamžitě a bez pochyb. Dokazuje neschopnost svých tvůrců nabídnout nadhled, skrýt myšlenku trochu pod povrch, zapojit diváka do pátrání po jádru pudla, vyvolat jakoukoliv jinou diskuzi než jestli si tento paskvil zaslouží Oscara v porovnání s ostatními snímky toho roku. Nicméně kdyby mi někdo namířil bouchačku do obličeje a řekl, že musím na filmu vyzdvihnout aspoň jednu dobrou věc, tak to bude Michael Peña. (12.12.2018)

Co by měl obsahovat oscarový film? Globálně uplatitelné, ale politicky nezávadné téma, herecké výkony překypující patetickými výlevy, pár odlehčujících vtípků, spoustu kýčovitých obrázků, pěknou hudbu. Crash navrch přidává scénář, v němž je silně zakořeněná rodina coby symbol soudržnosti Ameriky, což lze vzhledem k tématu brát trochu jako ironii. Černí nemají rádi bílé, bílí nemají rádi žluté, žlutí nemají rádi snědé, snědí nemají rádi černé. V tom tkví podstata celého díla. Crash nic neřeší, jenom konstatuje. Má své vrcholy i pády. Obzvlášť první hodina za moc nestojí. Všichni se chovají trošku svinsky, dva zlodějíčci vedou filozofické dialogy o rasismu, namyšlená panička uráží všechny kolem sebe a vy máte problém se někam „zařadit“. Do toho všeho poctivá dávka neředěného patosu a máme laureáta na nejpřeceňovanější film roku. Skoro. Po hodině první přichází hodina druhá, nabitá dějem, akcí a nezdržující se „seznamovacími“ scénami. Mít Crash tři hodiny s patřičnou gradací, skutečně by měl šanci být veledílem beroucím dech. Moc by mě zajímaly osudy všech postav po oné zásadní noci. Takhle mi nezbývá než přistoupit na režisérova pravidla, zakazující pevné dějové sevření a řešící celou podstatu filmu větou: „Tohle je Amerika!“. Ani výborní herci však můj rozpačitý dojem z tohoto laciného bratříčka Magnólie nevyvrátí. Z jistého úhlu pohledu to stále není špatný film, ale vzhledem ke konkurenci považuji jeho vyzdvihování coby „best of 2004“ za rouhání. 70% Zajímavé komentáře: Melies, meave, mm13, Jordan, Fr, Frankie, Humprt Pum (12.03.2006)