Rebel bez příčiny

Bez příčiny? Každému musí nanejvýš po deseti minutách dojít, kde se podle filmu skrývá problém! Nejde (či nemá) tu jít o nic jiného, než o nedospělé a problémové (případně žádné) rodiče, z jejichž pochybně uplatňovaného poslání posléze vzniká řešený problém. Otec je buď padavka (Dean), necita (Wood), anebo jakýsi vysněný hrdina (Mineo). Do problémů upadají děti právě z takovýchto rodin, což je sice zjednodušení, ale alespoň nějaké nakročení složitým směrem. Film mě svým vyzněním silně zklamal a myslím si, že na Brandova Divocha opravdu nemá ať hloubkou, tak i hlavním hrdinou. Dean má v sobě bezesporu spoustu vzdoru a přitažlivé bezradnosti, avšak chybí potřebná krystalizace a jistá "dospělost", čímž se tak dobře prezentoval motorkář Brando. (12.04.2005)

Rebel bez příčiny je Americkou krásou let padesátých. Není zdaleka tak naivní jako většina filmů jeho doby a dokonce se zdá, že herečtí protagonisté slyšeli o Stanislavkém. A proto tento snímek o vzpouře proti rodičům, kteří ztělesňují všednost, zbabělost a lhostejnost, je působivý i v jednadvacátém století, kdy už lidé řeší poněkud jiné problémy. Alespoň zdánlivě jiné. (31.05.2005)

Niekto sa môže celý život snažiť a hrať aj v 50. filmoch, aj tak sa nikdy nepreslávi, Jimmy Dean si zahral len v 3. a stal sa L_E_G_E_N_D_O_U, nesmrteľným, a len sa môžem domnievať, kam by to inak dotiahol, nebyť tej osudovej autonehody... Vlastne okrem Deana, tak aj Sal Mineo a Natalie Wood mali tragické osudy ... Rebel bez príčiny je filmom generácie dospievajúcich mladých ľudí po druhej svetovej vojne, postava Jima Starka je IDOLOM mládeže, ktorí sa chceli čo najviac podobať hlavnému hrdinovi, ktorého gestá, oblečenie a povahu napodobňovali, kopírovali, skrátka mladí chceli byť ako ON, James Dean mal za vzor Marlona Branda. Postavy sú od začiatku v centre diania, odkedy sa stretnú na policajnej stanici, odvtedy sa ich cesty spoja, budú konfrontovaní s okolím, Jim ako prisťahovalec, sa musí popasovať s lídrom bandy Buzzom, ktorý si ho s kamarátmi poriadne doberá, dôjde aj na súboj nožmi a potom i na preteky v noci nad nebezpečným útesom, kde Jim a Buzz si dajú extrémne zaťažkávajúce, s pevnými nervami účinné, zlomové preteky, aby len srab vyskočil skôr, ako je dohodnuté... Jim nemá rád, keď ho niekto nazýva srabom, lebo jeho otec je pod nátlakom matky, ktorá ho komanduje. Starý je pod papučou ? Výzvu prijíma a odchádza z nej ako víťaz. Po tejto skúške odvahy si začne s Buzzovov priateľkou, Judy, mladý Platón, ktorý je bez rodičov, žije s pestúnkou, tak sa s nimi skamaráti, všetky cesty vedú do planetária, ako na začiatku, tak i na konci, kde prichádzajúca konfrontácia naberie prudký, strmý pád. Film má svoje čaro, svoju energiu, svoje pôsobenie, svoj smer, svoj nadhľad, nie je to film, ktorý by zo mňa urobil fackovacieho panáka, ale diváka, ktorý drží svojim hrdinom palce, nepochopenie okolia, ignorovanie rodiny, postupné vytriezvenie, až keď je po limite. Na východ od raja Eliu Kazana je svedomitejším, sugestívnejším počinom, Rebel je až moc reálny, autentický, aký je v skutočnosti Jim Dean. Mal by som snímok umiestniť v rebríčku o niekoľko desiatok vyššie. Ako hovorím, tak aj učiním... (19.09.2015)

Po americku dramatická a akční studie problémů dospívání, puberty a postpuberty. Scénář trpí několika drobnými nelogičnostmi a trošku mi na něm vadí i jistá schematičnost, když si jeho autor vybral několik typů chybujících rodičů a důsledně jejich chyby dovedl k důsledkům u svých dětí. James Dean je ale skvělý, děj má napětí a překvapivé zvraty, moc hezky se na to kouká. (20.12.2009)

Tak jako jsem při filmu Na východ od ráje klečela Deanovi u nohou, tak s politováním konstatuji, že tady na mě vše působilo křečovitě a příliš uměle. Já jsem tomu nevěřila a ať jsem se snažila, jak chtěla, tak jsem byla emocionálně chladná i v těch nejsmutnějších momentech. Nedivím se scénáristovi, že měl výhrady k dialogům a byl tím roztrpčený, já byla také. Ono je to veskrze smutné spíš v tom ohledu, že všichni tři hlavní protagonisté zemřeli tragickou smrtí velmi mladí a Dean byl prvním z nich. (26.09.2015)