Rebel bez příčiny

Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. (06.07.2016)

Dospívající dítka jsou pěkná kvítka. Je dobře známým faktem, že někdy v padesátých letech se v mnoha liberálních státech událo cosi (mnoho otřepaných a známých faktorů), kvůli čemu začala být pubertální mysl těžce svévolná a spíše než k rodičům vzhlížela k neohroženým westernovým hrdinům. A je taktéž velmi známou věcí, že Rebel bez příčiny je vrcholem v dané oblasti filmové vlny. Příběh je až podezřele primitivní a při pohledu na samotný scénář by bylo každému s podivem, že se honosí nálepkou kultovních rozměrů, avšak zdání klame. Vše je přesně na svém místě, rebelující puberťáci nepůsobí zdaleka jen jako banda protivných fracků a hlavní myšlenka, tak okatě deklamovaná už v textech distributorů, je nakonec znázorněna natolik chytře a působivě, že zestárnutí způsobené odlišnými generačními návyky filmu rozhodně nehrozí (spíše naopak). A pak je tu ještě James Dean - herec s charakterem Brada Pitta a nadáním Marlona Branda - jehož předčasného odchodu teprve nyní vysoce lituji. On je tím hlavním motorem, který předjel svou dobu a zajistil filmu takový status, jaký drží dodnes. Čest jeho památce. 85% (05.08.2014)

Spolu s Catcher in the Rye, Breakfast Club, či knihou The Perks of Being a Wallflower jeden zo základných kameňov tínedžerského žánru. Na svoju dobu dosť temný a nekompromisný príbeh s precíznou réžiou (zbožňujem tie technicolorové farby!) a bohovskými hercami. Charizma Jamesa Deana je neopísateľná! Chcem červenú bundu! (15.02.2015)

Vždy ma poteší, keď si môžem po mnohých rokoch opätovne pozrieť film, ktorý ma v mladosti nadchol. Tentoraz ma potešila ČT2 zaradením Rebela bez príčiny do svojho dnešného programu. Potiaľ dobré správy. Zlou správou je, že som 111 minút márne hľadal dôvody niekdajšieho nadšenia. Iste, James Dean mal nepopierateľnú charizmu. A červenú bundu k tomu. Natalie Wood bola krásnou ženou. Ale všetko ostatné dosahovalo po tých rokoch najviac priemeru. Takže resumé znie: dve hviezdičky dolu a z Top 100 von. Je mi to ľúto, ale nostalgia do hodnotení, ani komentárov nepatrí. (11.10.2011)

Film legenda. Film, který se stal nesmrtelným. Já bych ještě doplnil: Film, který se stal nesmrtelným díky brzké smrti Jamese Deana, idolu a skvělého mladého herce. Jistě to ale není jen tento důvod, proč se stal REBEL BEZ PŘÍČINY populárním a kritikou uznávaným filmem. Nicholas Ray se ujal velmi dobře citlivého společenského tématu, které vždy hýbalo společností, tématu odcizení. Zde se režisér trefně a velmi přesvědčivě zaměřil na odcizení mladé generace dospívajících teenagerů a jejich rodičů. Navzdory oboustranné snaze o porozumění a vstřícný postoj institucí. Je příznačné, že ne jen hlavní hrdina Jim (Dean), ale i kamarádi Platon (Sal Mineo) a Judy (Natalie Woodová) se dostávají do stavů dojemné bezradnosti, kdy se stávají psanci ve vlastních rodinách. Dostávají se do pasti, kdy nemohou žít svůj život dle svého přesvědčení pro vzdor svých nejbližších a k tomuto stavu ve svém věku nemají žádnou alternativu. Důsledky jsou děsivé. _____ Právě postava Deana je úplně ukázkový prototyp frustrace z bezvýchodnosti. Zajímavostí je, že všichni tři mladí herci zahynuli předčasně: Dean při autonehodě, Woodová se utopila a Minea zavraždili. Jedno z pozitiv filmu je, že WB svolili k natáčení v barvě, což řadě scén hodně dodalo na naléhavosti díky vhodně zvoleným kontrastům. (01.01.2012)