Život pod vodou

Všechny ohlasy, které jsem před shlédnutím filmu četla, hýřily bezmezným nadšením, ale já jsem se při filmu chvílemi dost nudila. Příběh o hledání jaguářího žraloka není nic moc a ostatní dějové linie (jako je nalezený syn) mě nikterak nezaujaly. Vtipy působily poněkud křečovitě a jediné, co mě doopravdy zaujalo byly záběry napříč lodí. (12.01.2006)

Nepopsatelně "divný" film. Cokoli o něm napíšete není pravda nebo to nereflektuje skutečnost. Vystihují ho slova jako melancholický, nostalgický, smutný a přitom výsledek takový vůbec není. Snímek, který vás bude nudit nebo v případě, že se natrefíte náladou na jeho vlnu, neskutečně bavit. Neodvážím se říct zda to je komedie, parodie, pocta Cousteaovi či vážné drama. Má to v sobě však kus "lásky" a tak nějak od všeho něco. A to včetně hravých filmů od Zemana. Předpokládám, že si Wes Anderson takto v dětství představoval profesi oceánografa a zde pouze svou představu zvěčnil. (21.03.2005)

Jméno Wes Anderson znám jen od slyšení a nebyl jsem si jist, co od něj vlastně mohu očekávat, přesto jsem však dal jeho Životu pod vodou přednost před několika dalšími adepty na zapůjčení v DVDpujčovně. Nelitoval jsem, naopak, byl jsem nadšen. Anderson má skvělý smysl pro humor který nám servíruje kdy to jen jde (kosatka při rozhovoru, šmírující delfín...) a dokonce mu jde i skvěle parodovat (zejména scéna, kdy pan Zissou střílí ze skoro nekonečné zbraně). Skvělá je i scéna, při které hledíme „skrz'' bok lodi přímo do jejích útrob a jsou nám představovány jednotlivé kabiny a technické vymoženosti, její absurdnost překonává snad jen stejně snímaný záběr v polovině filmu, kde sledujeme Stevena Zissou a Neda hledající místo, kde by je nikdo nerušil. Je však nutné podotknout, že humor není v tomto filmu rušivým elementem, ale pouze jej „dokořeňuje“, to samé se týká i různých počítačem vytvořených tvorů. Skvělému scénáři a režii sekunduje hvězdné herecké obsazení v čele s vousatým Billem Murrayem a krásnou Cate Blanchett a decentní hudební doprovod. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších snímků uplynulého roku. (11.01.2006)

Komedie? Dobrodružný? Fantasy? Ale ne, ani jedno z toho tenhle film není. Vlastně se nedá zařadit do žádného z dosud známých žánrů, takže jsem nucen pro něj vymyslet svou vlastní kategorii - psychomatlanina. Prostě tady došlo ke vzájemnému nepochopení. Jeden z nás dvou (já vs. film) je totiž úplně blbej - a obávám se, že já to nejsem. Slyšel jsem na tento barevný paskvil pozitivní ohlasy z mnoha stran a obávám se po jeho shlédnutí, že s lidstvem je to horší, než jsem tušil. Dát tomuto filmu více než dvě hvězdičky, musel bych si urazit obě ruce. Zasmál jsem se jednou jedinkrát, taková to byla náramná bžunda. Dobrodružné filmy si představuju jinak, než jako pozvolné oťukávání "otce" a "syna" (uvozovky jsou záměrně), prokládané spoustou stupidních řečí a rádobybalením těhotné ženské. A fantasy? Viděli jste Pána prstenů? Hloupá otázka, že? Tak to je fantasy. Ale tohle ne - leda tak fantasmagorie, plynoucí z toho, že ve filmu se vyskytují asi tak v 90% zvířata, která jsou endemická, a to tak, že existují jen na jediném místě na světě - na filmovém plátně. Jejich funkci v tomhle blábolu jsem samozřejmě taky tak úplně nepochopil - to bude asi stářím... No nic, už ruce pryč od tohohle filmu, snad budu mít příště více štěstí při výběru... (10.04.2006)

„Je to jistě nějaký ohrožený druh. Bylo by pro jeho zabití nějaké vědecké zdůvodnění?“ – „Pomsta.“ Život pod vodou mi opravdu dost připomínal předchozí Andersonův snímek, se kterým jsem měl tu čest, a to Takovou zvláštní rodinku. Znovu to byl dost divný, v lecčem originální film s kvalitním hereckým obsazením (tentokrát jsem si skvělého Billa užil dosytnosti, zvláštně v županu „přebírajícího kontrolu“ nad lodí) a zvláštním typem humoru, kterého zde bylo o něco méně, ale o to více to režisér doháněl fantazií, hravostí a střídáním žánrů. Bohužel se však postupem času stejně jako u výše jmenovaného dostavovala chvilková nuda a čím dál víc hrálo na vážnější notu (i když se snahou o jakési smířlivé vyznění), a to mi příliš nesedlo. S hodnocením to tak vidím stejně jako u Takové normální rodinky, tedy znovu průměrně, takže snad příště pane Andersone. „To je poprvé, co přede mnou Eleanor brečí. Tedy mimo to, když strčila ruku do lodního rumpálu.“ (01.03.2015)