Macbeth

Bohužel je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem film viděla v originále s českými titulky. Jsem sice velký odpůrce dabingu, ale zrovna u Shakespeara by asi byl vhodnějsí. Když se člověk soustředí na čtení veršů, uniká mu děj a naopak. Jinak mi jde hlavně o ty verše, je li filmová podoba krvavá či nikoli je pro mne druhotné. Mám li srovnat s Branaghovým Hamletem nebo s Radfordovým Kupcem Benátským, je to zcela nesrovnatelné. (17.06.2008)

Ještěže to bylo tak brutální, jinak bych asi umřel nudou a v některých pasáží se zadní projekcí vojsk asi i smíchem. Fascinoval mě jeden rozhovor dvou lidí na koni. Byl zpracován formou střihů mezi těmito dvěma lidmi, jeden z nich byl normálně venku na hřebci, druhý ale byl ve studiu, za ním byla zeď a tak trochu nadskakoval, aby vzbudil dojem, že je na koni a někdo mu foukal trochu do vlasů. To bylo skoro Woodovské, Romčo. Je to ale skvělý a promyšlený příběh, což ale není zásluha snímku, nechápu, proč musí mít všechny nebo většina filmů podle literárních klasik minimálně dvě hodiny z úcty k dílu i přesto, že na takovou dobu nemají často co nabídnout. (19.04.2008)

Vynikající adaptace. Syrová atmosféra, perfektní herecké výkony, vynikající Polanského režie. Macbeth je společně s Othellem nejlepší Shakespearovská tragédie, a tenhle film jí nedělá vůbec ostudu, ba úplně naopak. Věrné zpracování, které má výbornou výpravu a místy je fakt temné až brutální, Macbethovo šílenství prostopuje celým filmem a je zachyceno na výbornou. Proč tedy dávám čtyři? Inu, tak. Občas je to dlouhé, ale to je vlastně jediný neduh, protože tahle adaptace skotské hry je vlastně jedna velká filmová orgie. (22.01.2020)

Přepsáno v únoru 2020. Macbeth Romana Polanskiho se v neogotické rozmáchlosti ošívá v rytmu shakespearovského veršování. Hluboký skotský středověk povstal v surové krutosti životních podmínek, strohé špičky kamenných hradů jsou nedílnou součástí melancholie krajiny, osamělý hrádek Lindisfarne nalezl své další praktické využití. Obrazy brutality hrůz a krvežíznivých skutků jsou působivě podávány z bezprostřední blízkosti pohybu. Strach, úzkost a beznaděj vyvěrají, jsou přirozenou částí vyvolávané nálady, naproti tomu úzké stavy rozervanosti se nešikovně potácí ve chvílích nedostatečného pochopení prožitku. Macbeth poodhaluje principy vetření svědomí diktátorského uchvácení moci a jeho udržování, byť je i toto svědomí podřízeno představám romantického idealisty. Filmová stavba je nejvýraznější v zuřivosti pohybu obrazu i v halucinačních imaginacích. Hlavním atributem známé Shakespearovy tragédie je Macbeth (zajímavý Jon Finch), skotský válečný vojevůdce a později též král. Mocenské ambice, podpořené temným pokušením, sami sebe zahání do bludného kruhu věčného strachu a hrůzných trestů. Smrdutý pach smrti se rozlévá nad skotskou zemí. Důležitým atributem opojení vidinou moci je lady Macbeth (Francesca Annis), naléhavý podněcovatel manželovy politické ctižádosti. Vždyť zdráhavé pochybnosti nemohou nikdy být odměněny vítěznou pozicí. Z dalších rolí: Macbethův přítel, zkušený skotský vojevůdce a nepříjemný svědek temného proroctví Banquo (Martin Shaw), šlechtic a později nejzuřivější Macbethův oponent Macduff (Terence Bayler), novému vládci dlouho věrný šlechtic Ross (John Stride), zrazený skotský král Duncan (Nicholas Selby), plánovaný dědic trůnu a Duncanův starší syn Malcolm (Stephan Chase), Duncanův mladší syn Donalbain (Paul Shelley), tři čarodějnice temného proroctví (Maisie MacFarquhar, Elsie Taylor a Noelle Rimmington), Banquův mladý synek Fleance (Keith Chegwin), v nevybíravé krutosti osudu nebohá lady Macduff (Diane Fletcher), zjištěním královnina stavu zaskočený lékař (Richard Pearson), ošetřovatelka lady Macbeth a řádová sestra (Patricia Mason), skotský šlechtic Lennox (Andrew Laurence), či Macbethem naverbovaní sprostí vrazi Banqua (Michael Balfour a Andrew McCulloch). Polanskiho Macbeth se zaměřil na zuřivost doby, temná zákoutí mocichtivé lidské duše a rozpolcenost morálního svědomí. Obrazově dychtivá podívaná vyznává krokové variace autora předlohy. Působivá podívaná! (04.10.2009)

Do krví, deštěm a blátem prosycené adaptace Shakespearovy tragédie promítl Polanski své vnitřní běsy, které jím po zavraždění těhotné manželky musely nutně zmítat. Typický je také strach coby motor počínání většiny postav jeho filmů a opsání kruhu, kdy se závěr podobá začátku- zde pointa o všudypřítomném zlu, které číhá na to, až je člověk pustí ze řetězu. (06.08.2013)