Hranice života

Těžký film si vybral Marc Forster. Zvláštní psycho thriller, v kterém si ani vteřinu nejste jisti kdo je kdo a co se vlastně děje. Všechno je však zabaleno v krásném balení a hlavně závěr na mostě patří mezi vizuální skvosty roku 2005. Hodně lidí odradí nejednoznačnost děje, která vyústí v jednoznačně pojatý konec. Magie a mystika filmu ke konci vrcholí, aby vše vylo prozrazeno a člověk najednou v ústech našel zvláštní, hořkou pachuť. Hlavní trojúhelník McGregor - Risling - Watts však působí přesvědčivě a v celém Forsterově světě ztraceně. Pokud se neztratíte film se vám odvděčí, v opačném případě ho už navždy zatratíte. (22.12.2006)

Červený pruh, bílý pruh, prostřih na hnědý pruh, zopakování červeného pruhu, zelený a oranžový pruh paralelně, šedé pruhy prokládané černými, návrat k bílému pruhu, růžový pruh pouštěný ve smyčce, zelený pruh pomalu přecházející v šedý pruh, tři různé odstíny modrých pruhů, spojení fialového pruhu s černým, oranžový pruh nabarvený na hnědo. Pointa? Žlutý pruh. Hranice života je hloupá past na libovolně chytrého diváka a ne, neštve mě, že jsem ji v širším smyslu nepochopil (to bych překvapil sám sebe i pana scénáristu), naopak mi přišlo škodolibě zábavné sledovat, jak tvůrcům neustále "uniká nit". Zajímavé komentáře: Adrian, k212, mm13, Andreiko, LuckyStar, Triple H (11.02.2008)

Forster si hraje na Lynche a postupně gradujícím dějem, zajímavou vizualizací (občas lahůdkové prostřihy mezi jednotlivými lokacemi) a ruku v ruce s narůstajícím zmatkem v divákově hlavě směřuje k vyvrcholení, k velké pointě, která vůbec nic neobjasní a nutí k mnoha výkladům. Těmi jsou: a)pointa je tak triviální, až to bolí...b)je tak sofistikovaná, že jí nikdo nechápe...c)Forster jenom diváka lacině tahá za fusekli. U mě je to za a) a k tomu podotek, že zatímco ´lynchoviny´jsou ve své bizarnosti vzrušující i po opakovaných shlédnutích, STAY je haluzí tak na jedno zkouknutí. A mimochodem, Gosling byl vynikající, Mc Gregor odvedl svůj standart a Watts je tu jen pro okrasu. (30.03.2006)

Myslím, že podobné psychodelické filmy mohou být opravdu strhující jen tehdy, když jsou tím "pravým" a jediným způsobem, jakým se režisér vyjadřuje. To ale není Forsterův případ - Forster točí jindy relativně klasicky, jen tentokrát si nejspíš řekl, že natočí zamotaný film, protože tak se přece pozná dobrý režisér. Výsledek je velmi chtěně vykonstruovaný. A svou strukturu staví natolik na odiv, že jí není možné propadnout, ale naopak se na ní musím neustále soustředit a hledat významy a odpovědi dřív, než by bylo nezbytně nutné pro vychutnání děje (který je zcela upozaděn a slouží jen jako důvod motat divákům hlavy). Možná oceňuju některé formální kvality, ale ve výsledku jde o film, který mě nevpouští do sebe, jen chce být obdivován a rozebírán. A já mu na to... říkám ne. Zvlášť když ke konci se odhalí, že za vším tím "machrováním" opravdu vůbec nic není a skončí to na úrovni "všechno byl jen sen"... (21.06.2013)

Viděl jsem v poslední době řadu mysteriózních filmů, které jsem nedokázal skousnout ani s přimhouřením obou očí. Hranice života je kupodivu nejen funkční, ale řekl bych přímo skvělá. Výborné sladění hudby, kamery, filmových efektů a hereckých výkonů do snímku, který má atmosféru a smysluplný dobře vygradovaný scénář. Takhle na mě v rámci žánru zapůsobily snad jen některé ranné lynchovky, ale proti nim má Fosterovo drama racionálnější pointu. Je to ten druh filmu, který stojí za to nejen vidět dvakrát, ale dokonce je možné si vychutnat se znalostí pointy řadu scén z filmu lépe a je možné se k němu stále vracet. Obsazení špičkových a známých herců se vyplatilo, tohle je prostě žánrová chuťovka, kde mi zpětně vadí snad jen dvě scény, které toho prozrazují víc, než by bylo záhodno. Celkový dojem: 95 %. (13.04.2011)