Hranice života

Viděl jsem v poslední době řadu mysteriózních filmů, které jsem nedokázal skousnout ani s přimhouřením obou očí. Hranice života je kupodivu nejen funkční, ale řekl bych přímo skvělá. Výborné sladění hudby, kamery, filmových efektů a hereckých výkonů do snímku, který má atmosféru a smysluplný dobře vygradovaný scénář. Takhle na mě v rámci žánru zapůsobily snad jen některé ranné lynchovky, ale proti nim má Fosterovo drama racionálnější pointu. Je to ten druh filmu, který stojí za to nejen vidět dvakrát, ale dokonce je možné si vychutnat se znalostí pointy řadu scén z filmu lépe a je možné se k němu stále vracet. Obsazení špičkových a známých herců se vyplatilo, tohle je prostě žánrová chuťovka, kde mi zpětně vadí snad jen dvě scény, které toho prozrazují víc, než by bylo záhodno. Celkový dojem: 95 %. (13.04.2011)

Čítanková exhibice filmových postupů, které vypadají zatraceně cool. Paradox je, že závěr, který vám vysvětlí, co jste to vlastně viděli, redukuje všechny významové roviny filmu na pouhé "vysvětlující pojítka". I z hlediska žánrového je konec jaksi zbytečný - Hranice života se snaží zařadit se ke skupině filmů, jejichž závěr přináší divákovi prozření a přehodnocení celého filmu (podobně jako Šestý smysl, Vesnice atd.). Divák však není koncem překvapen, protože do sebe zahleděná forma mu už od začátku říká, že něco takového na něj na konci čeká. Pokud bych měl srovnávat například s tvorbou Davida Lynche (jehož jméno je zde v komentářích hojně skloňováno) najdu mnoho podobných postupů, které však mají naprosto jiné vyznění a funkci. Hranice života je čistě racionální film, který má všechny své stylistické výstřelky odůvodněny. Lynch naopak využívá těchto postupů naprosto svévolně a bezdůvodně (například pouze na principu asociací) a dosahuje tím přesahu (transcendence). V Hranici je vše však vykalkulováno do posledního detailu, takže pokud si film několikrát pustíte, veškeré jednání a postavy si budete moct logicky odůvodnit. To u Lynche nebudete moct nikdy a proto si i myslím, že Lynch je daleko víc zábavnější a nabízí i opakovaně hutný zážitek. Neodpustím si na závěr ještě lehké přirovnání: Hranice života je jak matematický příklad - složitý a komplexní. Pokud ho však už jednou spočítáte a dojdete k výsledku, nemáte důvod proč se k němu vracet a dále se jím zabývat... (03.12.2008)

// Napsal David Benioff? What? Natočil Marc Forster? Cože? Autoři Game of Thrones a Quantum of Solace pod jedním projektem, v hlavních rolích s Ewanem McGregorem, Ryanem Goslingem a Naomi Watts? Kdyby mi tohle někdo ještě včera řekl, asi bych jen kroutil hlavou. Teď už jsem ale vzhůru a najednou to všechno dává smysl.. (14.09.2015)

Námet je to pekný, efektne - elegantné strihy či krásny vizuál - vycibrené, no pri podobne ladenej téme mávam občas pocit, že sa s príbehom dali robiť omnoho väčšie zázraky, aj keď poctivé úmysly režiséra o interpretáciu doteraz málo prelúskaných psychických zákonitostí, sa určite cenia. Celkom nadpriemerná záležitosť s príjemnými hereckými výkonmi trojice Watts-McGregor-Gosling. (09.08.2010)

(29%) Hranice živote je u mě na CSFD hodnocena hranicí 1 a 2*. Bohužel, volím tu nižší. Celé mi to nesedlo a nejsem si ani jistý, že jsem jej celé pochopil. V cca 40 minutě jsem si udělal pauzu a dal si asi půlhodinový šlofíček. Poté jsem pokračoval a nic se bohužel nezměnilo. Má to svojí skleslou atmosféru, která mě nebavila a i trochu deptala. Ale furt jsem svojí realitu vnímal racionálně než ti dva herci Ewan McGregor a Ryan Gosling. Jediný klad vidím v tom McGregorovi, který zahrál solidní výkon. Gosling mě zde nebavil a ani nikdo a nic dalšího. Pointu jsem pochopil asi tak napůl, ale celkově mi to přišlo jako ztráta času, nudil jsem se, šlo to celé mimo mě. Tečka. (24.11.2020)