Hranice života

Námet je to pekný, efektne - elegantné strihy či krásny vizuál - vycibrené, no pri podobne ladenej téme mávam občas pocit, že sa s príbehom dali robiť omnoho väčšie zázraky, aj keď poctivé úmysly režiséra o interpretáciu doteraz málo prelúskaných psychických zákonitostí, sa určite cenia. Celkom nadpriemerná záležitosť s príjemnými hereckými výkonmi trojice Watts-McGregor-Gosling. (09.08.2010)

McGregor a Gosling predvádzajú slušné výkony, no mám pocit, akoby ich snaha vyšla na prázdno, pretože to tajomno, ktoré by tu malo hrať hlavnú úlohu, nie je také strhujúce ako si tvorcovia určite želali. Divák je tu pomerne dlho mimo, možno až pridlho, čo ma s vláčnym tempom pomaly začalo rozčuľovať. Celý čas sa nám režisér snaží nahovoriť, že sledujeme niečo výnimočné, ale jeho rukopis je neistý, jednotvárny a hlavne bez akejkoľvek gradácie deja. Chýbajú scény, alebo aspoň jedna, ktorá by vás chytila pod krk a nepustila. N.Watts si určite zaslúžila väčší priestor, aspoň som si to želal, pretože film som chcel vidieť hlavne kvôli nej. M. Forster nedokázal udržať kontrolu nad tajomnosťou a hraním sa na umenie, pretože pomedzi prsty mu ušlo to podstatné - vyrozprávať príbeh. 60%. (17.11.2011)

Myslím, že podobné psychodelické filmy mohou být opravdu strhující jen tehdy, když jsou tím "pravým" a jediným způsobem, jakým se režisér vyjadřuje. To ale není Forsterův případ - Forster točí jindy relativně klasicky, jen tentokrát si nejspíš řekl, že natočí zamotaný film, protože tak se přece pozná dobrý režisér. Výsledek je velmi chtěně vykonstruovaný. A svou strukturu staví natolik na odiv, že jí není možné propadnout, ale naopak se na ní musím neustále soustředit a hledat významy a odpovědi dřív, než by bylo nezbytně nutné pro vychutnání děje (který je zcela upozaděn a slouží jen jako důvod motat divákům hlavy). Možná oceňuju některé formální kvality, ale ve výsledku jde o film, který mě nevpouští do sebe, jen chce být obdivován a rozebírán. A já mu na to... říkám ne. Zvlášť když ke konci se odhalí, že za vším tím "machrováním" opravdu vůbec nic není a skončí to na úrovni "všechno byl jen sen"... (21.06.2013)

Červený pruh, bílý pruh, prostřih na hnědý pruh, zopakování červeného pruhu, zelený a oranžový pruh paralelně, šedé pruhy prokládané černými, návrat k bílému pruhu, růžový pruh pouštěný ve smyčce, zelený pruh pomalu přecházející v šedý pruh, tři různé odstíny modrých pruhů, spojení fialového pruhu s černým, oranžový pruh nabarvený na hnědo. Pointa? Žlutý pruh. Hranice života je hloupá past na libovolně chytrého diváka a ne, neštve mě, že jsem ji v širším smyslu nepochopil (to bych překvapil sám sebe i pana scénáristu), naopak mi přišlo škodolibě zábavné sledovat, jak tvůrcům neustále "uniká nit". Zajímavé komentáře: Adrian, k212, mm13, Andreiko, LuckyStar, Triple H (11.02.2008)

Viděl jsem v poslední době řadu mysteriózních filmů, které jsem nedokázal skousnout ani s přimhouřením obou očí. Hranice života je kupodivu nejen funkční, ale řekl bych přímo skvělá. Výborné sladění hudby, kamery, filmových efektů a hereckých výkonů do snímku, který má atmosféru a smysluplný dobře vygradovaný scénář. Takhle na mě v rámci žánru zapůsobily snad jen některé ranné lynchovky, ale proti nim má Fosterovo drama racionálnější pointu. Je to ten druh filmu, který stojí za to nejen vidět dvakrát, ale dokonce je možné si vychutnat se znalostí pointy řadu scén z filmu lépe a je možné se k němu stále vracet. Obsazení špičkových a známých herců se vyplatilo, tohle je prostě žánrová chuťovka, kde mi zpětně vadí snad jen dvě scény, které toho prozrazují víc, než by bylo záhodno. Celkový dojem: 95 %. (13.04.2011)