Král Ralph

„Hráte pólo? Je to hra džentlmenov.“ – „Hral by som. Keby som bol džentlmen.“ K 75. výročiu štúdia Universal preňho (v produkcii Sydneyho Pollacka) nakrútil scenárista a režisér Davis S. Ward uchádzajúcu komédiu o KRÁĽOVI RALPHOVI. Je vystrihnutá podľa klasického (ale obľúbeného) vzorca o zatvrdnutom, ale dobrým srdcom obdarovanom Američanovi, ktorý sa dostáva do preňho nepochopiteľného prostredia (Anglicko). Vďakabohu za talent sympatického zabávača Johna Goodmana, ktorý nám umožňuje (po)zabudnúť na tuctový scenár, ktorého vrcholnou scénou je jednoznačne tá, v ktorej okrem hrania na klavír aj tancuje a spieva, to všetko so zápalom sebe vlastným. Vždy som mal živelného Johna Goodmana veľmi rád. (05.06.2005)

Výborný nápad, ze kterého šlo sice vytěžit mnohem více, ale i tak se jedná o velmi dobrou zábavu. Nechci sice nějak snižovat scénáristické kvality Davida S. Warda, ale myslím si, že s tak dobrým nápadem mohl vytvořit jednu z nejlépších komedií všech dob, bohužel. Přesto je to na nějakých 70%, a vzhledem k výbornému českému dabingu a faktu, že jsem se občas opravdu velmi dobře bavil, musím udělit čtyři hvězdičky... (20.07.2014)

Je to hrůza. John Goodman to hraje na sympaticky sveřepou postavu amerického tlouštíka schodou okolností posledního dědice anglického trůnu, ale ten scénář je děs běs. Tak trapně mně u komedie už dlouho nebylo. Vtipy jak pro děti z mateřské školky. Někdy se dokonce film snažil tvářit jako velmi dobře natočená komedie. Přiznávám, nebyla natočena nejhůř, ale po scénáristické stránce to byl nesnesitelný výplod. 20% (07.01.2012)

Barovej pianista se stane díky jedný bizarní nehodě dědicem anglickýho trůnu. Je to taková nenáročná komedie s nějakym tim očekávanym moralizovánim na konci. Původně jsem si to zapnul jako kulisu k obědu a nakonec jsem to dokoukal. Sledovat ten kontrast upjatejch anglickejch snobů versus živelnost a buranství v podání mýho oblíbence Johna Goodmana bylo celkem zábavný. Jinak největší stupeň buranství tu předvedli tvůrci, protože snad jen totálního burana z USA může napadnout něco tak debilního jako návštěva královský rodiny z Finska, aniž by si předem zjistil, že Finsko je parlamentní republika. (06.08.2011)

Tohle je typ komedií, na kterých jsem vyrůstal v těsně porevolučním období. A nutno říci, že ve srovnání s těmi prostoduchými amatérskými taškařicemi, které u nás na počátku 90. let vznikaly, byl tenhle film o několik příček výše. Dneska s odstupem času musím uznat, že se jedná jen o obyčejnou grotesku s triviální zápletkou, často neuvěřitelnými až absurdními situacemi a místy dost neskutečnými dialogy. Navíc kromě Goodmana a možná O´Toola se film hemží samými neherci. Nicméně nápad je to geniální, zpracování komické a celkové vyznění je víc než zábavné. Tady nejde o žádné velké umění, ale o grotesku. Možná mi tam trochu chybí klasický anglický suchý humor a možná je tam až moc amerického prvku ztřeštěnosti. (30.06.2013)