1984

Nemá smysl mluvit zde o notoricky známém obsahu - kdo nezná, ať se stydí! Nemá smysl zde mluvit o předloze - kdo nezná, je literární idiot!!! namístě je mluvit o zdařilosti této filmové adaptace, a ta je téměř dokonalá. Téměř, viz výhrady zasvěcených, ale ne zcela. I tak jde o film, při jehož sledování jsem měl nutkání řvát a střílet komouše. Pro mě velká deprese (17.09.2007)

Upřímně velmi slabá adaptace geniální knihy. Kvalitou je k ní mnohem blíže dokonalý Brazil. Spousta věcí je ve filmu prostě tak, že to někdo řekne, místo toho aby byly zobrazeny reálie jako takové (a že by bylo co, Winstonova práce na opravování článků, osamělé putování po Londýně), vztah s Julií je celkem nijaký, proces vyslýchání O'Brienem působí spíš jako pokec s kamarádem u piva a závěrečné polopatické sdělení "já miluju Velkého Bratra" nemá absolutně žádnou sílu. Chápu, že do scénáře se nemohou nacpat všechny myšlenky z knihy (a zvláště z Teorie a praxe oligarchického kolektivismu), resp. z hlavy Winstona Smithe. Ale to, že film naprosto postrádá atmosféru, nelze omluvit. Kde jsou všudypřítomné mikrofony, kamery, vzájemná podezíravost? P.S. Krátce po revoluci Český rozhlas knihu adaptoval jako asi devítidílnou rozhlasovou hru, které tohleto nesahá ani po kotníky. (21.11.2005)

Upozornění pro alergiky – může obsahovat stopové prvky spoilerů. Kniha 1984 ovlivnila můj pohled na svět a ač je to již pár týdnů, co jsem ji četl, stále mi hnízdí v hlavě. K její filmové adaptaci jsem přistupoval obezřetně, přesvědčen o nemožnosti přetransformovat ponurost knižní v ponurost filmovou. Michael Radford uspěl tak na půl. Unavené lidské tváře bez známky chuti do života. Pouze chabé fyzické schránky zakryté ošoupanými kombinézami a žijící z nenávisti a ginu břečkovité chuti. Ze stroze zařízených „kanceláří“ odcházejí do polorozpadlých paneláků – chladných, šedivých, jenom ledva vhodných pro plnohodnotný život… Vzhled Oceánie je odrazující, budí dojem místa, kde přežívá jen pár posledních trosek. Jenže ony jsou jich milióny. Rozsah území, nad kterým bdí Velký bratr není z filmu dobře zjevný. Stejně jako struktura zdejší totalitní společnosti (Ti nahoře, Ti uprostřed, Ti dole). Ona vlastně hned první scéna kráčí vstříc hlavně divákům znalým předlohy. Výhradně oni a lidé, jež zažili totalitu na vlastní kůži, v plném rozsahu docení její děsivost. Ale následující minuty, ač maximálně věrné Orwellovu románu, se již s takovou razancí nedokázaly zažrat pod mou kůži. Jistě to není vina skvělých hereckých výkonů (Richard Burton budí hrůzu, aniž by jedinkrát zvýšil hlas), spíše bylo všechno příliš komorní, subtilní a děsivé teprve při zpětné vzpomínce na konkrétní pasáž knihy. Radford nenadužívá přímých citací z knihy (příp. Knihy ), což by se u podobné předlohy nabízelo, ale zároveň ani v těch nejvyhrocenějších momentech (zatčení) nedosahuje její působivosti. Nemluvě o zvláštním finále, kdy mi nebylo jasné, má-li věta „Miluji tě“ pronesená zády k podobizně Velkého bratra značit jiskřičku naděje, či (stejně jako v knize) Smithovo pokořené lidství. 1984 není špatný film, pouze adaptuje příliš dobrou knihu a z tohoto hlediska sice nevítězí na plné čáře, přesto z boje odchází se vztyčenou hlavou. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Anderas, _-0-_ (30.04.2009)

Filmová adaptace ne zrovna jednoduché knihy 1984 se snaží tvářit vyspěle, cílevědomě a snad i trochu artově, jakoby divákovi přímo říkala: "Jestli něco nechápeš, není to můj problém", jenže opak je pravdou. Expozice nic moc nevysvětluje, vhazuje diváka do děje, ale přesto působí zbytečně rozvláčněně a málo záživně, pár detailů jsem nepochytil a bez několika světlých momentů jsem se v podstatě začal bavit až od poloviny filmu. Depresivní atmosféra je hutná, bezmoc, nadvláda až bezmezná manipulace je očividná a dobře vykreslená, ale stále to nestačí pro to, aby byl celý film skutečně zajímavý a poutavý. 5/10 (22.02.2009)

Rozhodně velmi zajímavý nápad z pera spisovatele George Orwella. Jedna velká sjednocená země pod nadvládou tyranů a totalitního režimu. V niž se objevuje příběh dvou lidí, kteří se měli rádi a porušili řadu pravidel, které jim nakonec způsobili mnoho problémů. Totalita je znázorněna opravdu surově až abstraktně a vše je zavlečeno až do absurdna, kde mi chvilkama mrazilo v zádech. Kromě tamní propagandy mě film nijak moc nezaujal, ale přesto představil svět, který bych si jen tak nedokázal vybavit. (06.10.2006)