Super prohnilí

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Ještě větší zklamání než dvojka, kam se poděla nápaditost lumpáren a podfuků? Zůstala z toho celkem nezajímavá komedie s kriminální zápletkou, která se moc a moc snaží předstírat svou lehkost a odkazovat se na staré dobré časy, ale výsledek je nuzný. A nezachránili to ani Philippe Noiret a Thierry Lhermitte. Jen z nostalgie k Prohnilím jedničce dávám za tři, jinak by to bylo o dost horší. (16.06.2010)

V očekávání nastavované kaše jsem ponechal na televizi program, kde měli o chvíli později začínat Superprohnilí. A byl jsem nadšen. Krásný poklidný film, který však navzdory své poklidnosti dokázal skloubit vtip, napětí, ale i atmosféru starých časů. A k tomu přidat spoustu hlášek, které sice člověk nebude na potkání citovat, ale při zhlédnutí tohoto filmu ho budou bavit znovu a znovu. (29.07.2021)

Návrat po letech ke dvojici (nyní dokonce triu) vykutálených ne až tak čestných pařížských detektivů. A ani do třetice to není nuda čili tento nejmladší bratříček sérii ostudu nedělá. Jistě, v zásadě se pouze opakují "staré dobré postupy" z předchozích dílů, ale to je na tom to vůbec nejsympatičtější. Jde totiž v každém ohledu o závan osmdesátkové nostalgie, která sází na to, že již máte k sérii vybudován vřelý vztah z předchozích dílů. Pokud ne, tak pak to samo o sobě příliš neobstojí. (22.12.2004)