Rekonstrukce

„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“ Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*. „Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“ (03.06.2023)

Odhodit minulost a začít znovu, žít jinde, jinak a přirozeně lépe! Kdo by o té možnosti alespoň na vteřinu nechtěl uvažovat? Být o dvacet let mladší, zřejmě bych nadšeně analyzovala jednotlivé vrstvy této hry a byla schopna dohledávat hloubku všech linek. Ale nejsem: postrádám jakékoliv smysluplné sdělení a vnímám jen promarněnou šanci, prázdnou manýru, která by ráda udávala směr. Ne, že by se mne Alexovo bloudění nijak nedotklo, přála jsem mu, aby nezaváhal, jen tuším, že v jiné režii by si "Rekonstrukce" našlápla na kult. Za sebe si přeju, abych na podobně nedoladěný a navrch nijak původní experiment znovu hned tak nenarazila. 50% (09.09.2009)

Tak z novu (re-konstruujeme): Je tu láska, čistě jako důvod začít se hýbat, chtít se setkávat. Jsou tu dva cizinci, a ti už při prvním setkání vědí, že řečí si lze vzájemně měnit možnosti svého světa - a že to bolí, i když je to "jenom" rekonstrukce reality: řečí změníte pohled, jeho, její, a pohled diváka, změníte film, a pak už to není film, je to Rekonstrukce. Sledujete sice film, ale sami rekonstruujete příběh. Film Vám klade před oči řadu setkání těch dvou. Ale nelze vědět, které z té řady setkání je jejich první, druhé, poslední - protože hlavní hrdinové jsou "hráči" a od první chvíle to o sobě vědí, smějí se na sebe a nic z toho, co řeknou, nemusí být pravda - může to být to hra, hra na první setkání, hra na loučení... Je na Vás, jaký z toho poskládáte příběh, tohle je Schroedingerův film, v krabici jsou všechny možnosti, a Vy svýma očima vytahujete některou ven. Víc za sebe vkládám do téhle hry zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=117792 (01.05.2011)

Presne, ako ten chlapík s tou cigou na začiatku filmu, ked' sa s ňou hrá a kúzli, miesto toho, aby si ju jednoducho strčil do papule a vyhulil, tak i tento film sa zasiera zbytočnými hovadinami okolo! V druhej polovici to bolo aj zaujímavé, ked' tam pobehoval a nikto nevedel, kto je a ani on nevedel kde je... Taká lynchovina! Potom sa mi to tam už miešalo a z toho ich neustáleho stretávania sa, obchádzania sa atd'... atd'... som ich už chcel všetkých akurát tak nakopať do riti! (01.03.2012)

Aj keď podobné projekty figurujú v dejinách kinematografie pod zvučnejšími menami, nedá sa odobrať fakt, že konkrétne tento pojednáva o citovom martýrstve, až masochizme, ktorý hraničí s neskutočným a vymysleným svetom a to v dosť špecifickom a emotívne korenistom štýle. Začiatok sa ospravedlňuje, že sa jedná o vykonštruovanosť , fabulu, fikciu - tá však v realite naberá dosť zvučný apel a stavia hrdinov tohto príbehu za hranice chápania. Chápanie ich samotných a ocitnutie sa v situáciách necháva diváka premýšľať. Tam kde spí minulosť , borí hrádze prítomnosť a tam, kde je horizont budúcnosti, stojí v závese strach a neistota. Tie sú spúšťačom tohto artovo ladeného dogmatického filmu. Viera existuje , no nemusí ísť vždy iba o vieru ideálov a tu sa naskytá príležitosť pre odvrátenú tvár nášho chcenia. (05.11.2013)