Den díkůvzdání

Velice slušná vyvražďovačka, s fajn hlavní hrdinkou a kreativně provedenými mordy a překvapivě nejlepší je ten, kdy chlapovi projede hlavou loď....tedy její část, ale i tak. Jediné co bych možná vytknul, je finále, čekal sem ho lepší, ať už jde o odhalení, motivaci a i samotné zůčtování, jelikož film to dost šponuje a pak to finalé, je takové průměrné. Ale i tak, to bylo dobrý. (13.08.2024)

Eli Roth se s největší pravděpodobností vyčerpal a už nás nemá čím překvapit. Tímhle počinem nám naservíroval standardní průměrný horor plný očekávaných scén a rozuzlení v titulní roli se stárnoucí hvězdou Chirurgů. Více k tomu nemám co dodat. (05.09.2024)

Na plný počet to zrejme asi až tak nie je a Ja tak trochu preháňam, no je to po dlhej dobe slasher, ktorý je dostatočne krvavý, s výborným gore, no a v neposlednom rade, nápaditý aj z pohľadu mordovačiek, čo je pre tento druh subžánru doslova kľúčové. Som veľmi spokojný a na záver len dodám, kam sa hrabe 168 pokračovanie už dnes trápneho Vreskotu, ktorý drží pri živote už len štýlová “ghost face” maska, pričom toto je presne ten druh filmu, ktorý Eli Rothovi sedí ďaleko najlepšie. Po “Green Inferne” a “Hostely”, další zárez na pažbe. (20.12.2023)

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80% (14.05.2024)

Na fiktivní trailer z roku 2007 přiložený ke slavnému double feature Planet Terror/Death Proof jsem již zapomněl, protože v tu dobu jsme s kámošema každýmu na kalbách co hodinu pouštěli tehdy sousedský fiktivní trailer na Machete, tehdy i s výstižným českým dabingem. Tehdejší upoutávka na Thanksgiving vycházela z estetiky 80s slasherů, do které se ale prý Eli Roth nechtěl nakonec zamotat, tak tento film pojmul jako současný remake onoho fiktivního filmu, který byl jakože zničen. Dobře, ale teda proč je to tak hmatatelně devadesátkový? Tím myslím vztahy mezi postavami, charakter městečka, bouchačky, způsoby chování hrdinů, jejich účesy, obličeje i způsoby chování. Jsou zde scény, které vyloženě napovídají, že o tom, že se bude ten film odehrávat v současné době, se došlo až nějak během natáčení a jedna za všechny se odehrává v policejní stanici, kde mají všichni policajti CRT monitory s Windows 98, krom externího detektiva, který najednou má celý dva flatscreeny.  Naštěstí se tenhle bezelstný přístup k problému otiskl do nálady celýho filmu, který je příjemně lehkonohý, nesnaží se nad nic povyšovat a chápe, že by nás nemělo zajímat, jak jsme si vědomi následování nebo ohýbání žánrových pravidel, protože jsme tady proto, abychom si vychutnali jak někomu lodní příď prorazí v detailním záběru lebku. A za to fakt dík. (22.02.2024)