The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Poslední a nejdelší z příběhů, byl celkem zvláštní co do příběhu, ale o to originálnější. Mě se líbil moc a ten plný počet mu klidně dám, i když byl tenhle příběh z pětihvězdičkové party nejslabší. Jestli je něco, čím tenhle příběh vyniká, tak je to rozhodně animace, ta byla ze všech příběhů asi nejhezčí. Zápletku, která je mimochodem moc povedená, si na druhou stranu sice asi moc dlouho pamatovat nebudete, ale u mě to nic nemění na tom, že to byl senzační zážitek. 90%. ()
Velmi, ale opravdu velmi zajímavá výtvarná stránka, která rozhodně nebude sedět každému. Přiznávám, že s celou tou škálou barev mám menší problémy i já. Ale co je důležitejší - mnohdy psychedelická animace v žádném případě nepřebíjí poselství "Příjimací zkoušky"...A to se dá shrnout do jediného slova - manipulace. Manipulace, která je lidskou výsadou, se totiž může projevovat i skrze dobré úmysly, ale nakonec se vždy obrátí proti svému strůjci. A tak to má být. ()
Podle mně asi nejslabší díl Animatrixu, i když určitými faktory velmi zajimavý. Například tím, že stroje se stávají obětí toho samého, co už tak dlouho dělají lidem.. Ale na můj vkus, samotná dlouhatánská sekvence v tom "matrixu" byla opravdu příliš hardcore.. Sice zajimavé nápady, plno barviček jak na tripu, ale pro epileptiky rozhodně nebezpečné jak Speed Racer, a po chvíli nudící. Vše ale naštěstí zachranuje skvělý závěr, který se nese v duchu beznaděje celého Animatrixu a je důstojnou tečkou za tou hodinou a půl strávenou v tak děsivé budoucnosti.. ()
POST-MATRIX (i post-animatrix). Tahle sekvence se jako jediná posouvá za příběh samotného Matrixu. Je to trochu psychedelické, trochu 'pozérské', ale nicméně rozvíjející (a proto byl Animatrix stvořen, ne?) Stejně jako u Druhé renesance tu vidím určitou paralelu s R.U.R. - na rozdíl od ní je ale tohle natolik POST, že je to i originální. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama