Lolita

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy. (25.06.2005)

Řemeslně dokonalé, ale ve srovnání s Kubrickovou Lolitou z roku 1962 působí utahaně, zbytečně popisné a ve výsledku vlastně nezajímavé a nudné. I přes daleko smyslnější popis vztahu Lolity a Humberta je toto ztvárnění jaksi sterilní a chladné. V podstatě další doklad toho, že otrocký přepis románu není vhodný přístup k literární předloze. Tři hvězdičky si však dát nedovolím, na to je to příliš kvalitně natočené i zahrané. Především výkon Jeremyho Ironse je skutečně bezchybný a také Dominique Swain hraje postavu mladé dívky, která je v mnohém ještě bezprostředně se chovajícím dítětem, přestože už dokáže velmi cílevědomě využívat své probouzející se ženskosti velmi dobře. Výraznou chybou je však nevýrazné ztvárnění Lolitiny matky, jejíž deptající, ponižující a sekýrující přístup (ve filmu prakticky nepřítomný) je psychologickým klíčem k Lolitině flirtu. Tato složka přitom v Kubrickově verzi funguje naprosto bezchybně, zatímco zde zcela selhává. (02.05.2008)

Trochu zklamání. Kubrickovu verzi jsem neviděl (ikdyž se ji asi pokusím sehnat, už kvůli mému opěvovanému oblíbenci Sellersovi), ale zato četl kousek knihy...a asi kvůli tomu jsem čekal víc. Herecky je to zvládnuté vesměs dobře (Jeremy Irons a Dominique Swain super, zato Melanie Griffith totálně nesnesitelná), příběh taky nebyl špatný, ale knižní lehce zvhrlá atmosféra se vytratila, a proto i s ohledem na pochybný závěr (myslím tím dění u Quiltyho) to bude pouze za 3*. (15.01.2011)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Lolita je moje nejoblíbenější kniha, Vladimir Nabokov je pro mě literárním bohem. A proto mě velice převelice potěšilo filmové zpracování A. Lynea. Sice se do filmu nedalo převést všechno z knihy, každý její vybroušený detail, ale to je ostatně u přepisů normální. To, co bylo ponecháno však stačí pro kvalitní emociální zážitek i u diváka knihou nezasaženého. (05.08.2004)