Lolita

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Počas uplynulých štyroch dní som videl štyri filmy a žiadnemu z nich, vrátane tohto, som nemohol dať viac, ako dve hviezdičky. Nabokovovu predlohu som nečítal , pretože som k tomu nenašiel pádny dôvod. Videl som však Fincherov pokus o jej sfilmovanie. Fincher je natoľko zručný režisér, že výraznejšiemu úspechu bránila vtedajšia prudérna spoločnosť. Naivne som predpokladal, že Lyneov o 35 rokov neskorší pokus bude úspešnejší. No nebol, lebo tentokrát úspechu nebránila prudérnosť, ale nemohúcnosť režiséra, ktorý okrem iného nedokázal ani ukočírovať prehrávanie oboch hercov v hlavných úlohách. A tak z celého filmu ostala kvalitná iba Morriconeho hudba, ale kvôli nej predsa nebolo potrebné nakrúcať film. (04.11.2022)

Nápadité, odvážné, ale kapku zbytečné. Lyne pouze prezentuje to, co si v šedesátých letech Kubrick nemohl dovoli (a nejspíš ani neměl potřebu si to dovolovat) a to formou poutavého příběhu silně zacíleného na divákovy city. Jeho režie je cílevědomá, dobře ví, jakého efektu a jakými prostředky chce dosáhnout. Zcela se mu podřizuje Morriconeho hudba, Athertonova kamera i herečtí představitelé (lehce přehrávající Jeremy Irons a perverzní choutky vzbuzující Dominique Swan). Lyneova verze je pro dnešní publikum bezesporu stravitelnější než ta Kubrickova. Divákovi nabízí méně cenzurovanou a tím pádem lákavější podobu proslulého románu (od dob filmů-noir zde snad nebyl erotikou tak prosycený snímek), aniž by toho na oplátku vyžadovala příliš. Na dané téma nenahlíží nikterak inovátorským způsobem, proč taky, je pouze solidní podívanou, přesvědčenou, že trocha senzacechtivosti nikomu neublíží. 70% Zajímavé komentáře: k212, num, chaturga (11.06.2007)

Dominique Swain by pomotala hlavu i mně!...Vybrat z Kubrickovy a Lyneovy Lolity to nejlepší a dát to dohromady, bylo by to geniální dílo. Zatímco Lyne zcela ignoruje postavu Quiltyho, v Kubrickově verzi naopak (především díky vynikajícímu Sellersovi) zastiňuje samotného Humberta. Kubrick zase (s ohledem na dobu asi pochopitelně) příliš brzy "uhne" pokaždé, když má mezi Lolitou a Humbertem k něčemu dojít. Nemůžu říct, která verze se mi líbila víc, obě jsou dobré, ale mohly být mnohem lepší. Ale Lolitky byly v obou případech skutečně neodolatelné. (19.03.2006)

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy. (25.06.2005)