Lolita

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Či už Nabokovovo dielo, Kubrickov filmový originál alebo táto verzia, všetky sú tej najvyššej kvality. Jeremy Irons sa zhostil svojej úlohy skvelým spôsobom, o to viac je nutné vyzdvihnúť super výkon Dominique Swain. Tá zahrala nevinnosť a manipulatívnosť tým najvernejším spôsobom. Vynikajúci casting je základom vydarenej filmovej adaptácie. Samotný obsah nemusí byť každému po chuti, lenže tu nejde o odsúhlasenie zvráteného otčimovského vzťahu, ide o psychologickú sondu, ako sa môže nechať človek pudovo strhnúť a ovplyvniť. Podstata literárneho diela tu bola úplne vychytaná. (29.06.2017)

Výborný snímek s krásnou Lolitkou (ve svých sladkých 17nácti hraje 14nácti letou ....a muži slintají). Žárlivý Jeremy Irons odvádí vynikající výkon a jeho pohledy dokonale vystihují vše. Ona se zase postupně mění z vášnivé, mladé, krásné na chladnou (a vydělávající :))) ženu.Tomu celému výborně velí Adrian Lyne, který si velmi dobře pohrává s atmosférou a napětím. Celé to nepůsobí nijak zbytečně eroticky ani výrazně provokativně. (05.08.2004)

Dost jsem se tu dočetla, že je dobře, že Lolita je vyobrazená jako svůdnice a ne jako obět. Jasně, zpočátku se nic neděje proti její vůli a zdá se, že je v mnoha případech hlavní aktérkou. O to je to ovšem rafinovanější. Copak dospělý člověk má právo přijít do dětského světa ,tam si "jakékoliv" dítě vzít a odvést do světa dospělých? Neviděla jsem Kubrickovu Lolitu, ale domnívám se ,že Lyneho verze asi bude přístupnější širším masám. (27.04.2008)