Den po dni

druhá nejhorší jaderná havárie / katastrofa po Černobylu dostala druhý nejlepší seriál po Černobylu, ovšem se spoustou ale. Je to sice velmi pravděpodobně vyprávěné velmi přesně a detailně, ale navzdory síle tématu mě to za celou dobu nedokázalo pořádně vtáhnout a to jsem opravdu nečekal nářez stylu Černobylu a Japonský styl mi běžně nijak nevadí. Pět, maximálně šest epizod by v tomhle případě udělalo naprosto stejnou službu a třeba bych si nakonec z téhle série pamatoval víc než jen poslední cca půl hodinku, která je silnější než předchozích zhruba sedm hodin...60% (02.08.2023)

jaderná havárie ve Fukušimě způsobená zemětřesením a vlnou tsunami v roce 2011 je událost, kterou nejspíše netřeba představovat. Pro ty co absolutně netuší se jednalo o havárii, která by mohla dopadnout mnohem hůře a teoreticky by mohla z mapy smazat skoro polovinu Japonska, kdyby tým, který ve Fukušimě pracoval pod vedením jejího ředitele nezachraňoval co se dalo do posledních dnů, kdy to bylo možné.  Celá událost byla nevyvratitelná, jelikož zemětřesení a tsunami jsou faktory, které nelze ovlivnit, ale přesto všechno se jednalo o chybu mnoha lidských faktorů. Během havárie i po ní byla zanedbáváno informování veřejnosti, čemuž se nelze nijak divit, když vedení společnosti Tepco nebylo schopné pořádně sjednotit kroky se samotnou elektrárnou.  A o tom tenhle seriál je. Den po dni je počin, který nám ukazuje 8 dní práce v elektrárně, kdy zaměstatnanci pracovali už v zamořeném prostředí po výbuchu vodíku a dělali co se dalo, aby se reaktory nějak dostaly pod kontrolu.  Během těchto událostí zemřeli 2 lidé, všichni ostatní přežili. (bavíme se o samotné havárii, ne o následcích z ozáření.) Seriál je sice jakousi odpovědí Netflixu na Černobyl od HBO, nicméně jedná se o asijskou produkci a troufám si říct, že pokud Vás dostal Černobyl, tak tohle Vás rozloží ještě víc. Tady sice nejsou světoznámé herecké hvězdy typu Harris a Skasgard, ale přesto jsem řediteli držela vnitřně strašně palce.  Ostatně celé je to natočené dle knihy, ve které detailně popsal, co přesně se uvnitř dělo.  Dnes, v roce 2023 se stále ve Fukušimě pracuje - leží v ní tuny radioaktivního odpadu, se kterým nelze pracovat, protože se k němu nedostanou ani roboti. Co bude dál se stále neví. 12 let po katastrofě je hrozba pořád živá.  Moje hodnocení: 10/10 (06.06.2023)

Jistě někomu může přijít nudné, když nejčastějším záběrem seriálu jsou oči několika lidí vyvalené na telefon. Nicméně akčnější první díl, zajímavá postava premiéra (ten mne fakt bavil!) a občasné dramatické rozhodování zda jít na smrt nebo ne to do průměru tak nějak dotáhnou. Srovnat se seriálem Čenobyl se to nedá, to je jasné. (07.08.2023)

Srovnání s Černobylem je vzhledem k tématu logické, kvalitativně je ale Den po dni o dvě třídy níže. Nehoda ve Fukušimě byla největší jadernou havárií právě po Černobylu a tvůrci ji zpracovávají dost věrohodně a komplexně. Bohužel samotný průběh a celkové dění není filmařsky tak zajímavé, jako to co se dělo na Ukrajině v roce 1986 a na to nejvíce seriál trpí, protože má po pár dílech divák pocit, že neustále sleduje to samé dokola, bez větší gradace. Tvůrci si navíc dost podrážejí nohy roztažením na 8 hodin. Vměstnat vše do poloviční stopáže by celkovému vyznění jen prospělo. I přes veškerou výtku pořád povedené. (20.06.2023)

Nepoznám detaily a ani danú "haváriu" nemám naštudovanú, no samotná séria mi príde podaná pomerne vierohodne. Ono, nemá to takú pochmúrnu atmosféru, ako v prípade seriálu o "Chernobyle", no ani tento počin popisujúci dni po katastrofe na Fukušime zle podaný určite nie je, pričom ak by som mal samotný nádych nejak popísať, išla z toho skôr pokora zo zlyhania. Medzi 3-štyri, ľahší nadpriemer, no unesený asi nikto nebude .. (31.08.2023)