Soumrak mrtvých

Tohle byl teda fakt prďáckej film :) Nemám z něj sice "nej" pocit (takže nehodnotím pětkou), ale rozhodně jsem se bavil. Nevím, co víc říct, protože ten film je vážně jen o zábavě, a nebýt pár detailů, měl by ode mě plnou. Úprava na 5, po týdnu... Málokterej film ve mně nechal tolik vzpomínek, který bych pak omílal. (08.12.2007)

Filmy o zombíkách (opět se opakuji) nemám moc v lásce, tak je nevyhledávám. Soumrak mrtvých jsem viděla před pár lety, ale ani jsem ho nedokoukala i přes to, že ráda dokoukávám filmy s potenciálem ohodnotit odpadem. Uběhlo pár let a byla jsem „donucena“ se na film podívat znovu a jsem za to ráda. Tentokrát jsem se i docela bavila. Bohužel mi hrozně vadil Peggův kamarád, takže jsem si to nemohla užít víc.. Ale i tak to stojí za vidění, hlavně kvůli scéně „Don't Stop Me Now“ :D btw. Pro jistotu začněte všichni trénovat doma před zrcadlem výrazy, chůzi a skřeky zombií. Nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit ;o) (27.06.2018)

Soumrak mrtvých nepředstavuje nějaký zásadní filmový kousek, který by měnil pohled na příslušný žánr a zapsal se do dějin kinematografie. Představuje ale chytrou čistokrevnou zábavu, jakou přináší v jiném žánru např. District 9 nebo Láska nebeská. Nabízí se určité srovnání se snímkem Stáhni mě do pekla, kde Rami natočil film, který více ocení žánroví specialisté s dostatečným nadhledem, kdežto Wright natočil čistokrevnou komedii vhodnou pro mainstreamovějšího fanouška, která si z hororového žánru vypůjčuje pouze rekvizity. Důležitý je scénář, na kterém se podílel známý britský komik Simon Pegg a obsahuje ingredience typické pro jeho tvorbu, tzn. ironii přecházející místy do jízlivého sarkasmu, nadhled, absurditu a schopnost přesně vystihnout slabiny průměrného britského občana a zaměstnance. Jak už je to u jeho filmů typické, první půlka je vynikající a v druhé přece jen trošku ztrácí dech a nevyužívá všech možností, které situace nabízí. Objektivně to na pět hvězdiček není, ale v jeho případě rád přidám. Nikdy jsem neměl zombie subžánr v lásce a s výjimkou Snyderova remaku Úsvit mrtvých na mě tenhle motiv hororu nikdy nefungoval. Vždycky jsem cítil, že má daleko větší potenciál v žánru satiry a komedie. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2010)

Nemám rád filmy o zombie. Tak proč bych si ho pouštěl? Naivně jsem si myslel, že to Britové zvládnou lépe než Rodriguez a další a že se i zasměju. Budiž, pokud jde o srandu, nebylo to tak špatný - suchý humor v absurdních situacích byl. Ale zase jsem se tak moc nezasmál; moji pozornost odváděla právě absurdnost a chybějící logika ve spostě situací, to byl největší kámen úrazu - zkrátka byl děj nedůvěryhodný. Aspoň se mi líbila britská angličtina. 50% # Fanoušky Queen určitě potěší Don't Stop Me Now a You're My Best Friend, jejichž texty se v daných chvílích vyloženě hodí. (btw - nevím, od koho byly titulky, ale překládat "Queen" jako "Královna" bylo hodně stupidní). (30.04.2010)

Tak jo, já jsem přese všechno docela citlivá osoba a leccos se mě snadno dotkne, takže když se sama dívám na děsivé filmy, tak se velmi rychle velmi vyděsím a potom se bojím chodit na záchod nebo po bytě a tak. Tuhle situaci v nejhorších případech řeším tak, že na chvíli přeruším daný děsivý film a pouštím si vtipná videa nebo epizody sitcomů typu Červený trpaslík, u kterých se zvesela chechtám, dokud se mi srdeční tep nevrátí zase do normálu. Má to jednu nevýhodu, a totiž to, že sledování jednoho filmu mi tak i s nutnými odbočkami zabere celou noc. A přesně v tomto momentu přichází fenomenální výhoda Soumraku mrtvých, který je už defaultně vybaven vtipnými scénkami pro klid mého srdce. Věčná škoda, že i tady (stejně jako v pozdějším Hot Fuzz) přijde moment, kdy zapomenou na žánrové vymezení a začnou si hrát na drama s "opravdovými" emocemi a celé to odsýpající zařízení se zpomalí. Což je věčná škoda, protože začátek je vybudovaný skvěle. Opakování situací, využití pohybu kamery a střihu, vizuální, zvukové i dialogové gagy, to všechno se s příchodem ho hospody zploští a zredukuje prakticky na nulu. Přijde mi, že to trpí syndromem scénáře odevzdávaného k určitému dead linu (hehe, řekla jsem dead), protože takhle to obvykle vypadá, že si člověk přijde s námětem, ten hýčká jako malé děcko, první půlhodinu až hodinu opracovává tak dlouho, až je z toho mistrovské dílo, a potom oh lala musí nějak sfouknout vyústění a konec, aby to mělo konec, a ten konec je jen jakýmsi hrubým náčrtem, který už nikdo příliš neopracovával. Proto tam doslova stojí postavy v kruhu a mluví na sebe. Věčná škoda. (31.05.2015)