Láska je Láska

První série mě začala silně přitahovat. Dokonale přirozené výkony, zcela realisticky ztvárněny veškeré vztahové propletence a silné, dramatické a emočně vypjaté momenty. Dokážu jim věřit vše. Když jsem začala poznávat Bette a Tinu, říkala jsem si, že ony to vůbec nehrají. Nepůsobily na mě jako dvě herečky, ale jako skutečný pár dvou žen, které spolu již léta žijí. The L Word překypuje nádhernými ženami, smyslností, erotikou, přemírou odvážných erotických a nahých scén. Skvěle vytvořeny charaktery postav a osobité jejich hlavní představitelky. Kupříkladu Jenny a její románek s Marinou, který v ní začne vytvářet úporné boje s vlastními démony. Jenny začíná být démonická a ve svých očích dokáže vyjádřit i beze slov veškeré své utrpení, touhu, bolest a posedlost. Nechápu, co všichni proti Jenny mají. Její postava je pro mě velmi zajímavá a Mia Kirshner je výborná. S určitými postavami se v něčem ztotožňuji, ale Jenny je mi svou temnou stránkou, záhadností, zvláštním vyzařováním, sebedestruktivními sklony a vnitřními boji nejbližší. Proto jsem zklamána, co z ní udělali ve 4. sérii. Další mou hrdinkou je Shane. Se scénářem jsem spokojena, pouze až na nějaké ty občasné příliš vulgární a sexistické dialogy, typický amerikanismus v kolektivním chování, životním stylu a podobně. Ale co, je to Los Angeles, tak co čekám, že?:) Také jsem si občas všimla různých drobných dějových chybek a nedotažeností (jedna z hrdinek porodí dítě a chvíli na to, se všechny její kámošky objeví na pokoji a přendávají si novorozeně z ruky do ruky. Není to tak, že dítě čerstvě po narození, by nemělo přicházet do styku s ostatními, aby nechytilo nějaký bacil?:). V průběhu sérií se objeví spousta zajímavých postav: kameraman Mark, pro mě snad nejlepší mužská postava (škoda, že v seriálu byl jen po jednu sérii), exotická temperamentní kráska Carmen, či bohatá, elegantní, anglická dáma Helena Peabody. (28.09.2011)

The L Word je seriál, který se mi neskutečně dostal pod kůži. A není to jen tím, kolik úžasných a rozmanitých charakterů v něm lze najít. Spatřuji v něm hlavně obrovský potenciál změny, nabourávání stereotypů o všem možném a ukazování světa také z jiného úhlu, než z toho normativního heterosexuálního. Myslím, že tvůrcům tohoto seriálu se skutečně podařilo vyvolat obrovskou reakci a svým způsobem i svým divákům trochu pozměnit život. Měli totiž možnost ztotožnit se a vidět lesbický svět, se všemi těmi nekonvenčními dívkami, ať už víc femininními či maskulinními, vztahovými či antivztahovými, módními nebo nemódními, ale trochu i svět gayů, transsexuálů, hluchých lidí, atd. Seriál projednával řadu důležitých diskutovaných témat jako je adopce nebo manželství homosexuálních párů, domácí porody, rakovina, rasová příslušnost, třída, stereotypy o genderové identitě, možnost coming outu u lesbických žen v armádě či slavných osobností a vůbec občas i konfrontaci s heterosexuálním světem a jeho omezenými předsudky a někdy až nenávistí k odlišnému. Myslím, že L Word každopádně donutí všechny ty, co se považují za "normální", se zamyslet, ať už sami nad sebou a svým chováním k těmto lidem, nebo vůbec nad tím, jaké to pro ně musí být, když jsou v takové menšině. Protože všechno je to o respektu k jinakosti, kterou bychom měli brát jako součást nás samých a podporovat ji, ne se ji snažit vytěsnit. Na tento seriál nikdy nezapomenu, protože byl první, který jsem s touto tematikou viděla a protože mi v tomto směru přijde obrovsky významný, užitečný, odvážný, originální a skutečně nabourávající konvence. Smekám, snad přijde víc takových a snad jednou dosáhnou i všeobecné popularity, protože osobně bych ho doporučila hlavně lidem mimo GLBT komunitu. Edit: L Word Generation Q je taky bezvadná a moc ráda jsem se zase shledala s Tinou, Bette, Alice a dalšími charaktery z původní verze. (27.07.2012)

Po opětovném shlédnutí srážím na čtyři hvězdy, jelikož jsem si dodatečně uvědomila, že mě z každého dílu závisle na situacích a postavách baví zhruba jen půl stopáže (a díky znalosti toho, co bude následovat, mě tentokrát druhá série nebavila téměř vůbec, ačkoli se třetí kvalita opět stoupala). Holt jsem za ten rok od prvního zkouknutí měla tu čest shlédnout i Sugar Rush, South of nowhere a Skins především, což v mém subjektivním úhlu pohledu L word lehce oslabilo. Postavy které mě baví nejvíc (ať už vzhledem, charakterem, či dějem) - Helena, Shane, Carmen, Marina, Papi, Lara, Niki, Dylan a Cherie. Postavy, které mě vyloženě nebaví - Tina, Moira/Max, Kit, Ivan, Jodi a počínaje druhou sérií Jenny. Postava, která mi nejvíc pila krev - Tonya. (25.06.2011)

Žádné lacinné melodrama, umělá přecitlivělost, ani omezená zaměřenost na homosexuální publikum, The L Word je o vztazích a byť řeší vztahy lesbické, jejich podstaty a pointy se dají většinou vztáhnout na všechny vztahy obecně. Seriál jsem si během první série, resp. už pilotního dílu zamiloval - emocionální rozpolcenost Jenny a vášnivost její vznikající aféry mapuje cosi zajímavého v lidské touze a sexualitě (5*). Dalším sériím, byť stále používají atraktivní prostředí, duchaplná témata i zajímavé postavy se už laťku první série těsně nepodaří přeskočit. Přesto jsou výtečné, obzvláště zabřednutí do vod transsexuality a dalších na první pohled "obskurních" témat, jenž se nakonec ukážou jako dokonale lidská... Inu, nedosažitelná genialita Six Feet Under může odpočívat v pokoji, ale The L Word si místo v mém žebříčku našlo. 9/10 (31.10.2011)

Někdy fajn, někdy nuda, někdy moc silný kafe (díky hysterii postav - na scénu, kdy jedna postava druhé !úplně vážně! vyčítá, že se jí zdálo, že od jí jako pták odlétla, jsem koukala s otevřenou pusou). Divnou Jenny jsem si neoblíbila nikdy, stálý (později rozbitý) lesbický pár mi po pár dílech taky už pěkně lezl na nervy.... hodně mě baví Shane, Kit a v pozdějších dílech Alice. Nicméně někde uprostřed třetí (nebo snad čtvrté?) řady jsem to přestala sledovat a vůbec mě nezajímá, jak to bude dál. (18.05.2012)