Dotek Medúzy

Zatímco australská Čtyřhranka Fleckerova vás sežehne svými tenkými chapadélky, démonický Richard Burton je schopen uskutečnit dotek medúzy pouhou myslí.. Atmosférický thriller dle novely Petera Van Greenawaye nesporně patří i přes své stáří ke špičce žánru. Co takhle natočit remake, řekněme.., pane Fincher? (10.09.2009)

Davové nadšení sice sdílet vyloženě nebudu, ale dle mého extrémně odborného názoru, se jednalo o velice poutavý snímeček. Pod slovem horor se v roce 1978 skrývalo zřejmě něco diametrálně odlišného, takže děs a hrůzu doporučuji neočekávat. Sci-Fi se tedy zjevilo. Mnohem víc bylo ze snímku cítit mrazivé detektivní drama, oplývající i jistým náznakem inteligence. Retrospektiva zde zafungovala na jedničku s hvězdičkou a veškeré dialogy měly dost do sebe. Vyzdvihl bych zejména časté filosofování a některé vyřčené myšlenky byly prostě uchu lahodící. S hodnocením nejdu výše zejména proto, že zde v mých očích prostě závratně nezafungovala atmosféra. Některé pasáže, které se evidentně pokoušely vybudovat napětí, prostě napínavé příliš nebyly. Výjimku tvořil snad pouze téměř až úžasný závěr. Herecky jsem byl také spokojen. Snad bych snesl pouze krásnější herečku, které by směřovaly vnitřní kouty u očí do "V" místo do "A". Zub času se na filmu už dovedl vyřádit. Naštěstí ne nijak extrémně. Určitá originalita se ve vzduchu vznášela. Už jsem za svůj život viděl vraždit ledaskoho ledasčím, ale vraždění, ba dokonce hromadné vraždění myšlenkou - to byla v mých očích zřejmě novinka. Celkově lepší 3 hvězdy. (26.05.2016)

Režie Jacka Golda je stejně uhrančivá jako pohled Richarda Burtona. Některé scény působí zcela moderně, svěže a neokoukaně, film jako celek má pak nepochopitelně mrazivý podtón (vepsaný do tempa vyprávění i použití detailů – zejména ale do hudební složky, kterou marně vykrádal Zdeněk Liška ve Studně). Samozřejmě, lze tu vytýkat táhlý závěr a velmi podivnou psychologii a interakci postav (vždyť oba hlavní aktéři se de facto nikdy nesetkají a většina postav se chová poněkud divadelně – to však patří k efektu odcizení), každopádně Dotek Medúzy je nezapomenutelným pohledem do srdce temnoty. Jsem jedině rád, že jsem tenhle film neviděl jako dítě, připsal bych si ho k nejniternějším děsům a traumatům. (21.09.2010)

"Všichni jsme děti ďábla. Zjistíme, co pohání slunce a uděláme bombu. Stvoříme bohatství a hned jsme posedlí lakotou. Získáme moc a zešílíme. Pořád ničíme." - Já jsem muž s mocí stvořit katastrofu. Celou dobu sledujeme umně natočený detektivní příběh, plný tajemného zla, uhrančivého démona Richarda Burtona a atmosféry v rozsahu od Hitchcocka po Přichází Satan!. A celou dobu by to bylo na velmi zasloužených 8/10. Jenže pak přijdou závěrečné zhruba dvě minuty, které by u jiného filmu působily jako dobrý vtípek, nicméně v Doteku Medúzy jsou zakončením bezmála geniálním. Absolutorium, schopné přimrazit k židli - alespoň já to tak mám pokaždé. Aneb jak se Medusa diváka opravdu dotkla... (02.01.2007)

Tento vysoce zajímavý žánrový počin, který ve svých kleštích úzce svírá kriminálku a nadpřirozený thriller, stojí hlavně na působivé práci francouzského detektiva staré školy, který metodou dlouhosáhlých rozhovorů odhaluje tajemství ‚pohledu zla‘, aby přitom stále více a více byl nabouráván jeho vlastní pragmatismus. Tušení nadcházejících událostí, vynikající Lino Ventura, démonický Richard Burton, mrazivá atmosféra a neskutečné finále dělají z tohoto lehce pozapomenutého kousku neskutečný biják, po němž se vám rozhodně nebude usínat úplně nejlépe. 4 a ½. (22.12.2008)