Dům hrůzy

"Neodráža sa mu v tvári aspoň záblesk chamtivosti?" A neodráža sa záblesk mamonárstva v tvári nám všetkým, nielen skupinke, ktorá prijme milionárovu ponuku stráviť noc v dome hrôzy za slušný obnos? Dome, pripomínajúcom mohutné betónové trezory dneška, vystavané na stráňach nad mestami ako znaky moci a bohatstva. Naivné moralizátorstvo odpadá, v popredí sú peniaze naprieč spoločenskými vrstvami, od psychiatra po alkoholika, a v skrytom pozadí túžba zbaviť sa nepohodlných. Atmosféra veľa hrôzy nevyvoláva, skôr túžbu zistiť, o čo tu vlastne ide. Situácie sa znejasňujú, ženský desivý piskot reže v ušiach. Množstvo zavretých dverí symbolizuje uzatvorenie, neodkrývanie právd o sebe ani o druhých a ich postupné otváranie, neposkytuje oveľa viac vysvetlení. Pohrebné, rakvičkové ladenie jednotlivých vecí naznačuje, že mŕtvi budú. A cynické manželské dialógy k tomu, kombinované skepsou a vedomím, že ktosi sústavne klame. Čo viac si môžem priať od hororu, ktorý ním zároveň je aj nie je? (08.11.2008)

Fádny príbeh žiaľ postráda dynamiku, zaujímavejšie zauzlenie alebo šokujúcu pointu. Do diania sa až moc zakomponovala detektívna vložka a film, ktorí sa síce môže pochváliť komornou atmosférou k záveru úplne stráca dych. Skvelý je jedine Vincent Price, ktorí ťahá prakticky celý film do roviny aspoň trochu zaujímavej. 45% (28.12.2008)

„Naši hostia sú tu. Bohužiaľ, stále živí.“ O štyri roky mladšie STRAŠENIE Roberta Wisea sa mi páčilo oveľa viac, ale aj starší DOM HRÔZY ma bavil. Najväčší podiel na tom mala nielen strašidelná atmosféra, ktorá vás silne chytí pod krk (už od úvodného „zbiehania postáv“), ale tiež výprava obrovského domu, v ktorom sa stalo „sedem vrážd a budú ďalšie“ a, to najmä, famózny „žánrový“ prejav legendárneho majstra Vincenta Pricea (ktorého dnešní tínedžeri poznajú maximálne ako Vynálezcu z NOŽNICOVORUKÉHO EDWARDA, kde mu túto krásnu roličku dohodil milovník „brakových starých hororov“, Tim Burton). Price si vedel vychutnať najmenší letmý úškrn a jeho prítomnosť dvíha „ukážkovo béčkarský“ námet na nadpriemer. P.S. Keď Joel Silver (PREDÁTOR, DEŇ OTCOV) a Robert Zemeckis (FORREST GUMP) zakladali schválne „podradnú“ hororovú firmu Dark Castle Entertainment, v ktorej približne raz do roka urobia ako producenti viac či menej zábavný krvák (13 DUCHOV, LOĎ DUCHOV, GOTHIKA), pomenovali ju práve po režisérovi a producentovi DOMU HRÔZY a dokonca ich prvým kúskom bol v roku 1999 práve remake DOMU HRÔZY, kde Pricea nahradil Geoffrey Rush. (11.08.2009)

Kdo s koho. Když F. Loren pozve pět lidí do tajuplného domu a tvrdí, že nápad s večírkem měla jeho žena Annabelle, je jisté, že jen pro zábavu hostů, kterým hodlá večer slušně proplatit, to nebude. Důmyslná hra kočky s myší se pomalu rozjede, a aby divák věděl, že jde o horor duchařský, pan Pritchard mu to neustále připomíná. Černobílá klasika dnes nadchne především milovníky starých filmů a V. Price. Já byl i po letech spokojen, a tak hodnocení ponechávám. Navíc mne bavily i dialogy v solidním dabingu, kdy se Loren špičkoval s hosty. Samozřejmě nejde o děsuplný snímek, ale fajn se na něj kouká. (17.01.2024)

Nečekejte kdovíjakou hrůzu nebo scény které vás posadí hluboko do křesla. Tento film je velmi vkusným a celkem slušně natočeným krimi hororem. V šedesátých letech to musela být určitě pecka, za to v dnešní době na tento snímek hledíme trochu s rezervou. Určitě má velmi zajímavý děj a slušné herecké výkony, ale alespoň pro mě je tu málo scén, které by mě zahřály u srdce. Na druhou stranu musím říct, že hlavní doménou jsou hudba a zvukové efekty, které vytvořily velmi záživnou atmosféru. Klavírní a místy až koncertní hudba byla v tehdejší době nepostradatelným doplňkem snad každého filmu. I zde se zdařil výběr melodií a nedokážu si představit film bez ní. Dalším velkým aspektem jsou zvuky. Takové vrzání dveří, srdceryvné výkřiky jsou nezbytným prvkem těchto starých filmů, kdy ještě nebyly pomalu žádné filmové triky.7/10 (05.05.2010)