Reklama

Reklama

Novinár Peter Miller sa rozhodne pátrať po stopách kapitána SS Roschmanna. Jeho zločiny v koncentračnom tábore v lotyšskej Rige sú popísané v denníku, ktorý po sebe zanechal starší židovský muž, ktorý spáchal samovraždu. Pátranie ho privedie až do srdca tajnej organizácie ODESSA, ktorá bola vytvorená na ochranu bývalých nacistov, skrývajúcich sa po celom svete. (STV)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (57)

YURAyura 

všechny recenze uživatele

Velmi slusne drama o novinari, ktery se rozhodne rozkryt organizaci OdeSSa, co pomaha po valce byvalym prislusnikum utect a zacit novy, klidny a bezpecny zivot nekde vysoko v ustani. A male se mu to... Na konci kdyz uz to zacalo byt opravdu ozehave a jak jsem pak videl ten nazi sraz, polevalo me docela horko... ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Zlé nie sú národy, zlí sú len jednotlivci..." Knihu som nečítal, ale príbeh ma zaujal. Keby sa do tejto témy niekto obul s plnou vážnosťou , tak verím, že výsledok by mohol byť fantasticky mrazivý. Netvrdím, že režisér tohto filmu to nechcel dokázať tiež, len mu to celkom nevyšlo. Zaujímavý a dobrý film urobiť dokázal, ale nezabudnuteľný určite nie. J. Voight zahral fajn, naopak v roli hľadaného nemeckého dôstojníka by som si vedel predstaviť niekoho iného. Slabé štyri hviezdy. 70%. ()

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý thriller od režiséra Ronalda Neameho, tvorcu legendárneho Dobrodružstva Poseidonu, ale kameňom úrazu je jeho spracovanie, kde by sa hodil režisér ako je Pollack, či Frankenheimer, lebo Ronald nie je podľa mňa dobrá voľba. A taktiež predstaviteľ Petra Millera Jon Voight, ktorý hrá nemeckého novinára, ktorý dostane chrobáka do hlavy, aby sa zaplietol s organizáciou ODESSA. Možno výmena herca a režiséra by tejto látke viac prospela ? Nechajme analýzy analýzami, prejdem k deju. Peter Miller cestuje v nemeckom Hamburgu v aute, je večer, je akurát významný deň, 22. novembra 1963, Peter sa dozvedá o atentáte na J.F Kennedyho v rádiu... Je smutný. Začuje hukot sanitky, ktorá smeruje k domu, kde sa istý pán otrávil plynom, a k tomu dobrovoľne. Volal sa Salomon Tauber, bol cez vojnu medzi kopec nemeckými židmi, ktorých eskortovali do koncentráku v lotyšskej Rige, kde tomu velil istý kapitán SS Eduard Roschmann. Salomon zanechal po sebe istý denník, kde zdokumentoval postavy a zverstvá v koncentráku spolu s esesákom Rochmannom. Peter sa dostane k tomuto denníku a začne v tejto veci pátrať, aj sa tajne infiltruje do organizácie Odessa, čo sú zločinci za druhej svetovej vojny, ktorí zdrhli, a teraz používajú novú identitu. Ako sa Peter postupne obšmieta okolo prípadu, začnú sa oň zaujímať osoby, ktorým prekáža. Zaobstarajú profesionálneho vraha, ktorý sa má postarať o Petra. Ale Peter nie je školák, ktorý by nevedel, ako to chodí vo svete, tak si začne dávať pozor, aby sa nakoniec dostal k Roschmannovi zoči - voči, a to je najlepšia pasáž filmu + čierno - biele flasbacky esesáka Roschmanna v koncentráku, inak viac - menej dobre spracovaný film, ale lepší režisér + herec by z toho vykresal ešte o niečo viac, takto je to niekde v strede, čo neurazí, ani nenadchne, ale proste niečo tomu chýba, možno väčší zápal ? PS : Škoda, že Maximilian Schell nebol v snímku častejšie, lebo ako esesák Roschmann naháňa hrôzu, a to len na konci + v flasbackoch ! ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Snáď žiadna iná štátna ideológia neláka jej priaznivcov viac ako nacizmus. Teraz samozrejme nemyslím na náboženstvá, ktoré neboli primárne späté so štátom. Snáď v tom má prsty čierna mágia a okultizmus, ktoré výraznou mierou asistovali pri zrodení tejto temnoty z rádu najhlbších. Tam stačí spomenúť a mnohí sú v osídlach. Veď si len stačí pozrieť tv programy, koľko venujú týždenne priestoru nacistickej ideológie z rôznych uhlov. Alebo stačí letmý pohľad na vojnové filmy, koľko percent z nich sa venuje druhej svetovej. Jedným z nich je aj Krycí názov Odessa. Pátra po pohrobkoch Tretej ríše. Pozaliezaní v rôznych úradoch, polícii, novinách, štátnej správe i vedení veľkých firiem. Samozrejme, ich identita je zmenená. No myšlienka na totálne víťazstvo ich neopúšťa. Do boja s nimi sa dáva mladý novinár, pokúšajúci sa preniknúť do organizácie Odessa. Jej úlohou je niesť pochodeň Adolfovej ideológie. žurnalistove pohnútky však nie sú výsostne antifašistické. Pútavé a svižné dobrodružstvo medzi pohrobkami nacistov ponúka obdobné ladenie ako Schaffnerovi Chlapci z Brazílie. Tam chceli naklonovať vodcu, a Odessa sa tam spomína. Tu sa zase pokúšajú vyzmizíkovať Izrael. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Tak tohle bylo ovšem velice příjemné překvapení! Nečekal jsem, že Krycí název Oděsa mě dokáže zaujmout takovým způsobem, že se neubudu ani vteřinku nudit a budu s napětím očekávat, co přinesou následné minuty. Že je příběh založen na skutečných událostech jen podpořilo můj zájem o tohle už tak lákavé téma a podbarvilo i prožitek. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (4)

  • Po přijetí románu „Den pro Šakala“, řekl autorovi knižní filmové předlohy Fredericku Forsythovi jeho vydavatel: „Pohrávám si s myšlenkou, že bych vám nabídl smlouvu na další tři romány. Máte nějaké náměty?“ „Mám jich spoustu.“ „Dvě synopse, obě po stránce, do pátečního odpoledne.“ „V pátek jsem předložil dva náměty, jeden z nich o tajemné organizaci bývalých nacistů, kteří si vzájemně pomáhají, chrání se a varují, aby nikdo z nich nebyl zadržen lovci válečných zločinců.“ „Nejdřív nacisté.“ Tehdy Forsyth netušil, že jeho vydavatel byl Žid, který měl jako mladý důstojník vyslýchat Heinricha Himmlera, než zajatec spolkl kapsli s kyanidem. (BoXBe)
  • „Chtěl bych vytvořit postavu vraha z nacistické éry, který svlékl uniformu, přijal novou totožnost, zmizel a s novým jménem získal v Německu práci, vliv a vážnost. Nejlépe velitele koncentračního tábora,“ řekl při přípravě knižní předlohy její autor Frederick Forsyth lovci nacistů Simonu Wiesenthalovi. Ten mávl rukou: „Proč byste ho měl vytvářet? Mám tady nejmíň deset skutečných.“ Prošli složky a shodli se na bývalém veliteli tábora v Rize, hlavním městě Lotyšska, známém jako řezník z Rigy. Jmenoval se Eduard Roschmann. (BoXBe)
  • V roce 1975 jeden Argentinec sledoval španělskou verzi ve špinavém kině na pobřeží jižně od Buenos Aires, když vtom si uvědomil, že Eduard Roschmann, který byl natolik přesvědčený, že mu nic nehrozí a vrátil se ke svému jménu, bydlí v jeho ulici. A tak ho udal. Skutečný Eduard Roschmann tak byl díky exitenci tohoto filmu zatčen, ale následně propuštěn místním soudcem a prchal k paraguayským hranicím. Na přívozu uprostřed řeky jej stihl infarkt. Na paraguayském břehu odmítli tělo přijmout. Cestu do Argentiny a zpátky absolvoval čtyřikrát, než začal zapáchat. Identitu mrtvoly nakonec potvrdili dva detektivové z Vídně a tělo leží v neoznačeném hrobě na štěrkovém břehu vedle řeky. (BoXBe)

Reklama

Reklama