Krycí název Oděsa

Poctivý politický thriller ze staré školy, se všemi neodmyslitelnými proprietami, atmosférou, vyššími ideály a morálním přesahem, a i v této dekádě ještě stále s tím nejzávažnějším tématem, tedy nacistickými válečnými zločiny. Jelikož ale od konce války přece jen už uplynula nějaká doba, ve filmu jde o odhalení sítě domestikovaných válečných zločinců a o reflexi nové generace, tedy synů exponovaných lidí. Ten generační střet je možná tím nejpůsobivějším, co tenhle snímek nabízí. Hlavní hrdina, investigativní novinář, si shodou okolností a náhod prožije své ,,tři dny kondora" (tuhle aluzi k legendárnímu, jen o rok později natočenému, thrilleru Sydneyho Pollacka s Robertem Redfordem tu nezmiňuji náhodou, neboť oba hlavní hrdinové toho mají opravdu hodně společného...) a někdy je skutečně s podivem, čeho všeho je takový člověk od novin (tedy intelektuál) schopen (závěrečná překvapivá pointa ale mnohou motivaci nakonec osvětluje). Je skvělé vidět film, navíc tohoto vyhraněného žánru, který je točen coby nositel jistého nezpochybnitelného poselství. Poctivý thriller ještě z dob, než všechno právě zmíněné nahradila modla dnešních žánrových filmařů - otupující akce...a přitom to jde celkem úspěšně i bez ní... ,,Zlo nepáchají národy, ale jednotlivci." ____ PS: Tak mne napadá, že bych rád viděl remake, ale musel by být od Quentina Tarantina a Simon Wiesenthal, kterého by hrál Brad Pitt, by musel dostat mnohem více prostoru! :-) (12.01.2012)

Byly doby, kdy se Forsyth nemusel za filmové adaptace svých děl stydět. Oděsa patří po nedostižném Šakalovi k tomu nejlepšímu, co daný subžánr nabízí, přestože dojde jen k jedné mizerné bitce. Jinak to ponechává všechny atributy mistrových románů - hodně pátrání, dlouhý výcvik, fikaný plán, zajímavá pointa a k všemu nacistické spiknutí v podobě Maximiliana Schella - co lepšího si člověk může přát. (15.06.2011)

Průměrný tak trošičku špionážní thriller. Už Forsythova předloha doplácí na jeho negativa při psaní - přílišnou popisnost, soustředění na množství fakt, až mu ze zřetele utíká příběh. Na filmu je to nejvíce vidět. Kde v knize několik stránek je věnováno převodovce, výrobci převodovky, autorádiu a výrobci autorádia, tam prostě pod titulky projede auto. Děj se drží přesně knihy, a právě i proto je vidět, jak je řiďounký a jednoduchý, bez větších charakterů postav, a vlastně i bez větších zápletek. Hlavní hrdina prochází vším bez větších problémů, dostane se k Wiesenthalovi, i když to zpočátku vypadalo na velký problém, nacistická chobotnice se ho nedokáže zbavit - těch náhod je mnoho a i díky tomu chybí napětí nebo jakékoliv soucítění s hlavní postavou. Jsou zde ale moc hezké lokace, ta města mají něco do sebe, a náznaky jisté atmosféry, rozbourané však nekonzistentností děje. (25.03.2013)

Mám v knižnici osem diel Fredericka Forsytha. Odessa medzi nimi chýba, ale aj tak môžem predpokladať, že by som z jej čítania mal porovnateľný zážitok, ako pri ostatných. A predpokladal som, že film nakrútený podľa Forsythovej predlohy bude vydarený. Veď mená ako Jon Voight, Maximilian Schell, Maria Schell, Andrew Lloyd Weber mali byť zárukou správnosti môjho predpokladu. Výsledkom bolo veľké sklamanie. Prehliadol som, že okrem mimoriadne úspešného Šakala bola sfilmovaná aj Ikona, a to veľmi mizerne. V Odesse ma nepríjemne prekvapil Jon Voight. Tak zle som ho doposiaľ nevidel hrať. Ani ostatní sa nevyznamenali. A dávať na prvé miesta v titulkoch Mariu Schell, ktorá sa vo filme iba mihne, je ukážkou zúfalého pokusu získať vynaložené prostriedky za každú cenu späť. Celý film mi pripadal amatérsky vo všetkých ohľadoch a ľutujem, že som jeho sledovanie neukončil po prvej polhodine. Podobný pocit som mal pri sfilmovanej Sofiinej voľbe, ktorá sa kvalite knižnej predlohy ani nepriblížila. (24.05.2016)

Jo investigativní žurnalistika to není žádná prdel. Zejména tehdy když se snažíte třeba vypátrat skrývající se válečný zločince. Pak se vám třeba může stát, že spadnete pod metro... Nicméně Jon Voight má pro strach uděláno no a my tu máme další klasický thrillerový kousek z doby která těmto filmům přála. Doba kdy režiséři nebyli videoklipový babráci a dokonce se psali i scénáře které dávali smysl. Pravda ta supertajná infiltrace do organizace která chrání nacisty je trochu sci-fi a to jak ke konci hlavnímu hrdinovy všechno vychází taky, ale čert to vem. Mám tyhle filmy a tuhle dobu rád. Co by jsme za podobně kvalitní kousky dali dneska.80% (21.07.2016)