Karlík a továrna na čokoládu

Burton v plné síle zase s Deppem. Co víc si přát? Plejádu barev všeho druhu, cukroví všech tvarů a chutí, malé pomocníky ze země kdesi v džungli. Neuvěřitelná hromada jmen, od již dávno slavných přes dnešní superhvězdy až po hvězdy budoucnosti. Tento film spojuje generace herců stejně jako generace diváků, protože není nikdo, kdo by nepochopil a nepřijal krásu a sladkost tohoto čokoládového příběhu. O úchylnosti a perfektnímu převtělení Johnyho Deppa snad ani nemusím nic říkat. Ten člověk je víc než ostatní a s Burtonem jsou nepřekonatelnou dvojicí. Snad toho ještě hodně natočí... (20.01.2005)

"Kolik nám zbývá dětí?" Čtyři odporní parchanti a jeden sympatický klučík ve spárech maniakálního továrníka na čokoládu aneb Deset malých černoušků se zpěvy a tanci. Konečně k tomu došlo! Roald Dahl byl muž, jemuž v žilách koloval kyanid a kromě toho můj nejoblíbenější spisovatel. Tolikrát jsem si říkal, jak krásné by bylo jeho spojení s Timem Burtonem..! Dosavadní adaptace Dahlových knížek byly lepší nebo horší, ale nikdy ne dokonalé, protože studia se pokaždé odpíchla od zavádějící teze "je to přece pro děti" a notně ty příběhy zkrouhla. I jinak povedené Čarodějky Nicholase Roega mají úplně změněný, "rodinně přijatelný" konec a Matilda Dannyho DeVita zase hýřila nápady, ale selhali někteří herci. Teď jsem konečně spokojený, tohle je Roald Dahl, jak ho vnímám já. Držte si plomby, prohlídka začíná! 100% (19.04.2006)

Moje v pořadí již desátá filmová schůzka s osobitým stylem Tima Burtona. A tenhle autorský režisér má jednoznačně kreativity na rozdávání. Karlík je v mnoha ohledech určen spíše dospělým obdivovatelům jeho díla. Vedle klasických symbolů (noční záběry padajícího sněhu, děravá střecha, četné retrospektivy aj.) je Karlík, inspirovaný Dickensem, hlavně pastvou pro oči. Ujetý majitel čokoládového impéria dá o sobě po letech opět znát a pěti dětem dá možnost ochutnat kouzlo jeho království. Čeká nás tak vtipné seznamování s kvartetem spratků (a jejich rodiči jako jejich předobrazy), kteří vyhrají pohádkovou výhru. Úvodních třicet minut o Willy Wonkovi spíše jen slyšíme a pouze dvakrát nám ukáže v krátkosti svoji podobu (v jedné scéně s "edwardovskými" nůžkami) - upřednostňován je nám tak život mladého Karlíka - pátého šťastlivce - žijícího v chudých poměrech (v mých očích nejlépe ilustrovaných utrápeným pohledem Heleny Bonham Carter). Deppův Wonka žije izolován od skutečného světa ve svém čokoládovém paláci, nese si v sobě trauma z dětství, v podobě výchovy přísným otcem-dentistou, je zcela neschopný běžné komunikace, má nepřirozenou barvu tváře, nosí rukavice a podivně střižené vlasy. Jeho práce je hlavně pořádnou alchymií, místy děsivým podobenstvím, stejně jako vizuálně skvostným chrlením nových a nových nápadů. Lahůdkou je již zmiňovaný Johnny Depp, symbol burtonova bizardního světa!! Stejně tak precizní muzikálové (i kterékoliv jiné) výstupy "oompa loompů" pod křídly Elfmannových melodií. I když závěrem začíná být čokoládově dojemný svět poněkud monotónní, přesto tohle rande dopadlo na výtečnou!! (26.11.2006)

Tenkrát jsem z toho byl hotový. Neznal jsem nějakého Tima Burtona a jeho divnostyl. Naopak mi to přišlo velmi milé a hodně pro děti. Musím se dokonce přiznat, že pro mě byl Johnny Depp spíše Willy Wonka než Jack Sparrow. Až nyní chápu tu Burtonovskou prozíravost a smysl pro detail. A i tak dlouhé době mě to stále baví jako celek. Btw : ta narážka na 2001? Až po letech jsem to docenil! Ach jo :D ... 90% (30.11.2014)

Ach jo, Time i ty kujóne... Ty nám holt nedáš pokoj, co??? Hnusná to závislost... ujíždět na Burtonovi... :-)) Karlík je dílo na druhé podání!!!! Poprvé kroutíte hlavou a říkáte si: "Ten Burton se snad zbláznil! Co to je? Na to mám nechat koukat děti? No ani náhodou!!!" Podruhé zjistíte, že si pobrukujete znělku Willy Wonka a mezitím Vám děcka vyskládají z LEGO kostek celou podlahu a hrají si na čoko factory a že to ten Burton myslel vážně... Prásk a jste jeho... Já jo a junioři taky.... a z dětského pokoje je čokoládová továrna, doslova... (18.04.2006)