Karlík a továrna na čokoládu

Kam se na tento film hrabe originál. Samozřejmě drzost nemá obdoby a to je možná jeden z hlavních rozdílů mezi přespříliš přeslazeným originálem. Johnny Depp samozřejmě tomu všemu dodává na geniálnosti. Ačkoliv to se dalo čekat. Hraje si s divákem, jako myš s kočkou a podporováno fantastickým hudebním podtextem Dannyho Elfmana vše vypadá na klasickou Burtonovku a taky tomu tak je. Nevím jak je to možná, ale právě Tim Burton tu atmosféru má jedinečnou a geniální. Tak jako má David Lynch punc deprese a nechápavosti. Tim Burton má copyright na zvláštnost a temnotu podporovanou špetkou legrace zamíchanou v kotli plném síly postav, které jsou napsané naprosto bravůrně, praštěně a chytlavě. Tento film, ale je přecijenom trochu více dětský a pro děti než, aby se v něm objevilo více mystičnosti a duchařství, ale na druhou stranu to vůbec nevadí. Beztak je toto film, který se mu opět a naprosto dokonale vydařil. Takže je to vlastně jedno. --- Všechno v téhle místnosti je k jídlu. Dokonce i já jsem k jídlu, ale tomu se říká kanibalismus a většina společností to odsuzuje. (19.10.2007)

Burton mi definitivně potvrdil, že jako novátorský tvůrce už před lety vyhasnul, a tak se nás aspoň – se střídavými uspěchy – snaží „pouze“ bavit. Tentokrát mu to jakž takž vyšlo. Film je – i díky Deppovi – velmi ulítlý a má pár výborných jednotlivostí (veverky, některá hudební čísla, překvapivé alternace Umpa-Lumpů), takže nakonec přece jen překonává adaptaci ze 70-ých let. Jinak ovšem Burton vytvořil velmi hustou pavučinu odkazů a na osobitou výpověď nebo opravdové emoce prakticky rezignoval. Stejně jako Elfman paroduje ty nejotřepanější pop-rockové styly uplynulých dekád, tak Burton buď zůstává věrný knize nebo se kryje pohodlnými satirickými stereotypy nebo cituje ty nejotřepanější ikonické scény kinematografie, a taky vykrádá sám sebe (zejména STŘIHORUKÉHO EDWARDA). Jeho srdcové plochy (melancholie, sentiment) působí už velmi obnošeně, naštěstí ale nejsou nijak rozsáhlé (a předpokládám ani vážně myšlené), a přednost dostává „silly“ nátěr. Burton na drogách. (20.08.2005)

Přál bych si dvě věci: aby byl film méně pro děti a aby ho Tim Burton bral trochu víc vážně. Místy se až vkrádá pocit, že Burton na diváky naprosto kašle a baví se hlavně sám sebou. To samé v bledě modrém platí i pro Dannyho Elfmana. Tentokrát vám ta úleťárna ještě vyšla, ale pro příště si, pánové, dejte pozor! (08.09.2005)

Tam, kde se plní všechna sladká přání, tam, kde parta malých stvoření zpěvem glosuje vaše nevydařené loompárny, tam, kde je slovo rodina takovým malým zaříkadlem.. Tam na vás čeká jeden kouzelně tajemný mistr cukrátek, kterému budete připadat divní, ať se budete snažit jakkoli. Jenže ta návštěva za to stojí. Tak buďte rádi, že žádný kupón hledat nemusíte a pojďte se po tom vodopádu svézt taky. (26.12.2007)

Neznám starší verzi a neznám ani Dahlovu knihu. A jak to vidím já, znát Burtonovu verzi je vším, co člověk v otázce továren na čokoládu potřebuje ke štěstí:) Vizuální i vypravěčský styl vyšponovaný na nejzazší míru únosnosti, barevný až kýčovitý nápor na smysly, příšerné postavičky dětí (není divu, že se Willymu tak hnusí;)) a zcela a naprosto brutální kompozice Dannyho Elfmana na čele s texty písní a tanečními kreacemi umpalumpů. Plus samozřejmě kýbl vtipů navrch...space odyssey a cvičené veverky ať mluví za všechny. 90% a výborný český dabing a dílo překladatelské v ceně výrobku. Bravo. PS: Jak to ta Helena Bonham Carterová dělá, že čím hůř má vypadat, tím víc jí to sekne?:) (23.12.2006)