Zredigováno

De Palma extrahoval to nejlepší z Olivera Stonea, opatřil to puncem domácího videa, a přesto zůstal nezvykle svůj. Divák je totiž hozen do víru děje a z mnoha věcmi se musí vypořádat dle vlastního názoru. Pravda, v některých momentech si vypomáhá díky schematickým filmařským postupům, ale na druhou stranu dal vzniknout snímku, který se v mém případě stal podnětem k dlouhodobějšímu přemýšlení. (20.03.2008)

De Palma je posera. Na jednu stranu nám chce prezentovat dnešní mediální prostor v celé jeho obří komplexnosti, kdy malí bratři sledují velkého (ale ten se stejně stále chová jako nezbeda), ale není schopen zachovat syrovost obrazu ani zvuku reality (mnohonásobné použití hlasitého zvuku - skřípání při použití optického zoomu, které by napovídalo že se natáčí na digitální foťák, přitom ale obrazová kvalita je minimálně jako z tříčipovky...; stejně jako malá kamerka na helmě vojáka by musela za a) mít zdroj infra světla, a za b) toho by si všimli jeho kolegové a nenechali ho natáčet). Horší je, že De Palma je totálně klišoidní i po stránce příběhu, kdy se setkáváme s jakousi syntézou všech těch story - od nudu po výčitky z neschopnosti zabránit tomu co se stalo a následným traumatům. Minor Threat rozhodně rulez ale (07.12.2007)

určitě to není zlé a stojí za to tenhle poměrně uvěřitelný fiktivní dokument vidět... ale na můj vkus jsou některé scény možná až dost brutální, mono-/dialogy místy naprosto zbytečné... naopak se mi líbila originální koláž multimediálních vstupů, home-videa a zpráv francouzské televize... nicméně po chvíli začne film trochu nudit a vy čekáte jen na ten moment, který to zlomí... snad jsem očekával něco víc, ale hodinu po filmu už ani pořádně nedovedu popsat, co se tam všechno (až na pár screenshotů, co mi zůstalo v hlavě) stalo... 60% (febiofest 2008) (01.04.2008)

GENIÁLNÍ. Brian De Palma, jehož filmařská teze po celou kariéru byla "kamera lže 24krat za sekundu", natočil polemiku sám se sebou, svými vlastními myšlenkami a vlastní tvorbou (což v tomto roce není typické jen pro něj, ale např. i pro Lynche, Cronenberga, Verhoevena a další)._____ Tenhle vypravěčský a stylistický experimentátor, jehož filmy se skládaly z intertextuálnich odkazů, dospěl do stadia, kdy po Black Dahlii nemá kam filmařsky jít a na co uz odkazovat (leda tak sam na sebe...), a tak se musel zbavit svých pečlivě komponovaných dlouhatánských záběrů, které byly pro jeho tvorbu tak charakteristické, a nahradit je digitalní kamerou a záznamy z různych zdrojů. (Nebojte, sáale si hraje s divákem a jeho očekáváním, ale poprvé ve své kariéře krom odhalení procesu zíraní jakožto voyeurství vybízi i k aktu.) Je tomu hlavně proto, že Redacted ma za hlavni zdroj, z kterého těží, De Palmovy Oběti války (dalo by se řict, že Redacted jsou takové Oběti války bez černobílých postav, jisté tendenčnosti a emoce ždímající hudby), které pojednávaly o brutalním několikerém znásilnění a zabiíi Vietnamky, zatímco zde tomu tak je v připadě Iráčanky._____ Vzniklo tak dílo-hypertext, které svou emociální drtivostí hravě překoná Greengrassův Let číslo 93 a které je oproti výše zmíněnému filmu mnohem vrstevnatější a promyšlenějšíi, protože se nejedná o "pouhou" rekonstrukci (i když to taky), ale o propojení francouzského dokumentu s internetovými záznamy či nočními kameramy apod., kdy se komentuje převážně západními médii prezentovaná "pravda" o válce v Iráku, která je tou největší obětíi._____ Kdyť oni tam ani neměli být (ano, ve filmu, kde se krom jiného odkazuje na Zachraňte vojína Ryana, Bratrstvo neohrožených či Divokou bandu a Olověnou vestu, najdeme narážky i na Clerks). (02.12.2007)

Dlouho to vypadalo, že se jméno Briana De Palmy vytrácí ze scény, a najednou: BÁC! O válce v Iráku vzniklo mnoho dobrých filmů (zrovna včera jsem viděl Zelenou zónu), ale tenhle nejlépe glosuje celý konflikt. Od nesmyslnosti jeho oficiálního důvodu, přes nepřátelskou atmosféru prostředí až po samotnou omezenost vojáků, kteří sami nevědí, co tam dělají. Tak proč si to trochu neužít, že? A navíc to zvládá na jednoduchém, až banálním příběhu. Pseudodokumentární podoba s neznámými herci byla asi nejlepším možným řešením, hrátky s webovými videi a blogy to pak zasazují do širších souvislostí naší globální přítomnosti. Dílo hodné vidění. Dílo hodné zamyšlení! (25.08.2010)