Kos v ostružiní

Příjemný film, pomalý, ale nikoliv nudně se vlekoucí. Potemnělá kamera podtrhuje příběh. Nikdo se to nesmí dozvědět. Láska v pozdním věku, která se musí skrývat. Úsporné dialogy, které míří k tomu nejdůležitějšímu. Nezávislá žena versus klasický ženský vesnický stereotyp. Divák má prostor přemýšlet, nakolik hlavní hrdince ty ostatní závidí, a nakolik ji litují. Etero stručně a výstižně pojmenovává, proč těm ostatním není co závidět. Na druhou stranu Etero platí osamělostí. Nakolik se jí vybrala, nakolik to byl pro ni únik, poté co předčasně, po smrti matky, poznala, co to je být doma za hospodyni, se můžeme jen domýšlet. (29.06.2024)

Film má svoj prínos napríklad informovaním, že "na vohledy do Gruzie nelez", pretože tie ženy sú plným právom v 48 rokoch stále panny. Majú totiž šmrnc ropuchy, u nás je takou reprezentantkou Plaváková a skutočne jedno oko vzďaľujúceho sa od druhého nebýva nič vábivého. Festivaloví maniaci vytiahli film do červených čísel, ale o žiadny klenot nejde, no pozitívom je fakt, že napriek feministickej predlohe a dnešnému trendu ostala Etero prekvapujúco aj pred päťdesiatkou hetero. (13.06.2024)

Stačí okamžik nepozornosti a hlavní hrdinka pocítí možnost vlastní smrti. A přirozeně dostane chuť žít. Cesta k prvnímu sexu je krátká a přímá. Jenže na gruzínské vesnici není ani romance nic jednoduchého. Obzvlášť v jejím věku a sociální bublině. Neokázalé gruzínské drama stojí hlavně na představitelce hlavní role, díky které můžeme jednání hrdinky pochopit. Výborně zvolená byla i scéna, kterou film končí. (06.05.2024)

Tento film je vlastne o tajnej láske dvoch ľudí, tak ako mnoho filmov. Ale nenechajte sa pomýliť obsahom, ktorý znie ako totálne klišé. V tomto filme totiž nie je Margot Robbie alebo Zack Efron. Nie sú tu krásne, vyšportované postavy a romantická hollywoodska atmosféra. Táto snímka ukazuje prirodzenosť rozkysnutého tela, tvrdosť dedinského prostredia a nevyspytateľnosť života. Tempo filmu je pomalé, no ak si vás získa, oplatí sa vydržať do konca. Je to nesmierne obyčajné, jednoduché a reálne a práve týmto prístupom pre filmový priemysel až výnimočné. A práve v tom je čaro celej nepoetickej poetiky tohto filmu. Ozaj ma to prekvapilo a emočne zasiahlo. Dajte tomu aspoň šancu a uvidíte sami :) (Art Film Fest Košice) (24.06.2023)

Poté, co téměř padesátiletá žena málem zemře, rozhodne se přijít o panenství. V srdci svobodné a bezdětné ženy tak zažehne jiskra, jež může stejně dobře intenzivně vzplát jako uhasnout, kdykoliv bude touha po svobodě silnější než láska. Uhrančivá studie života absolutně obyčejných lidí, jejich každodenních životů, snů a tužeb je dokonalá ve své jednoduchosti. Nebojí se ukázat nahotu a intimitu lidí, které asi nahé vidět nechcete, ale v tom je právě krása a kouzlo celého filmu. A já vlastně hlavní hrdinku chápal, protože sám mám podobnou povahu a dost možná jsem koukal na vlastní budoucnost, takže o to více zajímavé či znepokojivé mi to připadalo. A prostředí, kde se film odehrává, totiž zapadlá gruzinská vesnice, to je už jen takové zajímavé dotvoření mého výsledného dojmu z filmu, který je více než kladný. A ten konec, to byla opravdová lahůdka. [29. Art Film Fest Košice] (23.06.2023)