Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Těžko vyložit pocit naplnění, který ve mne snímek zanechal. Skutečně se jedná o nádherné vyprávění, zprostředkované beze slov, jen s použitím všeříkajících obrazů ve spojení s přírodou. Díky své "jednoduchosti" dokáže zaujmout široké spektrum. Je jedno, jestli jste Asiat, Evropan, Afričan, či obyvatel jiného kontinentu. Tohle vás pohltí od začátku do konce. (23.03.2007)

Tento film by som prirovnal k biblii. Ma velku duchovnu silu, rozprava pomocou podobenstiev a nabozenskych motivov a dokonca sa tu deju aj zazraky. Vlastne cely tento film je takym malym zazrakom. Hlavne potom, ako som si ho nechal v hlave par dni prelezat, som precitil jeho krasnu, tajomnu atmosferu, vytvorenu pomocou nadhernej prirody a Kimovej tvorivej fantazie. Dalo by sa debatovat o tom, aku hlbku a pravdu v sebe maju niektore myslienky/podobenstva. No neodskriepitelne je to, ze niektore z nich su tak mocne, ze v srdci citliveho filmoveho fanusika budu rezonovat velmi, velmi dlho. (9/10) (18.05.2008)

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;) (31.03.2007)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Nemám rád pojmy ako podobenstvo alebo filmová báseň, zaváňa to alibizmom. Mám rád zmysluplnosť a keď majú veci vo filme hlavu a pätu. Dukov film je podobenstvo a filmová báseň, ktorá má zmysel a hlavu a pätu. Navyše s krásnymi symbolmi, prírodou a atmosférou. Je to film, ktorý dáva zmysel aj na svojom povrchu, pod ktorý sa môžete dostávať stále hlbšie a hlbšie, zhruba podľa možností vlastnej duše. Niežeby neboli na svete zmysluplnejšie "zamestnania" ako mních, neustále poznávanie múdrosti sveta musí byť v určitom zmysle nuda. Sledovanie tohoto minimalistického filmu ale určite nie, aj keď podľa obsahu môže mnohých odstrašiť. Nielen Jar, leto, jeseň, zima... a jar, ale aj človek, žaba, ryba, had... a človek. Ešte si neodpustím poznámku k ľahko odetým postavám počas zimy, i keď v tomto filme to určite nebolo myslené ako klasické filmové klišé, s ktorým sa často stretávam, ja si ale myslím, že aj telo osvieteného mnícha je stále iba ľudské a nepríjemným následkom by sa nevyhlo. Rovnako aj istý nadprirodzený prvok vo filme mi pripadal nadbytočný. (12.04.2013)