Příjezd vlaku na nádraží v La Ciotat

Všichni dělají, jak kdyby tam s tou kamerou vůbec nestáli, aneb úplně každičký z "účinkujících" se tam aspoň na zlomek sekundy podíval. Ty dvě malé holčičky, co je vynesla máma z vlaku byly skvělé, hlavně šaty širší než jak byly vůbec vysoké:) Jinak to bylo jak kdybych sledovala dnešní dění na nádraží, akorát tady ti lidi měli ještě nějaké vychování a nedrkali do sebe, nepředbíhali a byli hezky oblečení. Zde: http://www.youtube.com/watch?v=b9MoAQJFn_8 (28.11.2013)

Z pozadí filmu se na nás řítí lokomotiva - když tento úvod poprvé viděli diváci v kinech, utíkali ze sedadel a mizeli z kina, jelikož se báli opravdového vlaku. Kamera se stala osobou v dramatu. Louis Lumiere použil velkou hloubku ostrosti - jeho kamera byla schopna zachytit ostré záběry od jednoho metru až po nekonečno - a docílil tak úžasného dojmu, tedy změny malé tečky až po lokomotivu zastavující podél nádraží. Přicházejí cestující, dokonce také stará paní Lumiérová ve skotksé pláštěnce a se dvěma vnuky. Z otevřených dveří vystupují a nastupují cestující netušíí, že ještě za 109 let se na ně někdo bude dívat. Chodí před kamerou schválně nebo utíkají ze zaběru =- PROSTĚ JAKO DODNES.. (19.03.2005)

Snímek zachycující příjezd vlaku, který ve své době šokoval spousty lidí, kteří na něj vážili mnohdy dlouhou cestu, aby se mohli mrknout na celou minutu dlouhý film, přičemž velká část z nich před vlakem prchala a ani se nedodívala. Mimo jiné si můžeme všimnout, kam až se francouzské vláčky od toho roku posunuly. Ještě že se filmu ujali hned dva režiséři. Pro jednoho by to byla hrozně náročná makačka. Vždyť celý tento "film" obnášel najít vhodné místo pro kameru a čekat...a čekat...a čekat. Na jízdní řády se tehdy asi až tolik nedbalo. Dost mě mrzí, že když už Lumiérovci měli kamerku a uměli s ní manipulovat, že nebyli trošku kreativnější. Minimálně o celých 100 % víc. Úplně mi nejde do hlavy zdejší hodnocení. Buď jste hrozně ctižádostivá bytost a chcete si zachovat image kinematografického odborníka, nebo trpíte přehnanou láskou k vlakům a dáte plný počet. Druhá varianta je, že patříte do té početnější skupinky a koukáte na filmy hlavně pro zábavu. Potom sáhnete po hodnocení zcela opačném. Toto hodnocení tu není tak obvyklé, protože člověk z druhé skupiny na snímek, jako je tento, jen tak nenarazí. Jediné, co ho k takovému filmu přivede je zvědavost. Hodnocení mezi těmito dvěma extrémy vůbec nerozumím. (25.08.2014)

Sú to síce náročné začiatky kinematografie ale ruku na srdce, ide iba o jeden dlhší záber na príjazd vlaku. Nič viac nič menej. Takže v tom hľadať niečo viac mi príde absurdné. Takisto ako aj mýtus o tom, že diváci pri sledovaní v sále spanikárili pri pohľade na približujúci sa vlak. Možno by som uveril, že sa to stalo dvom trom divákom ale rozhodne nie celej sále. Ale s toho historického hľadiska je to samozrejme snímka významná. (23.02.2015)

"Nelze dosud zapomenout na geinální film ještě z minulého století, film, kterým všechno začalo, Příjezd vlaku. Tento proslulý film bratří Lumiérů vznikl jednoduše díky vynálezu kamery, filmového materiálu a promítačky. Tato pouze půlminutová podívaná ukazuje část nástupiště osvětleného sluncem, promenující pány a dámy a vlak, který z hlubiny záběru najíždí přímo na kameru. Postupně jak se vlak přibližoval, lidé vstávali a prchali, v sále narůstala panika. Připadá mi, že právě toto byl okamžik zrození filmového umění. Nešlo jen o snímací techniku nebo nový postup reprodukce reality, nikoli. Zrodil se nový estetický princip. V čem spočívá? Poprvé v historii umění a kultury byl nalezen způsob jak se bezprostředně zmocnit času, zafixovat jej a kdykoli na plátně oživit. Člověk tak získal matrici reálného času...." (A.Tarkovský) (15.08.2006)