Muž na radnici

Musíte mít strpení, já jsem ještě v mlíce nikdy nepracoval, odpovídá hned v úvodu na jednu z mnoha stížností poslanec František Bavor, téměř mýtický prototyp socialistického funkcionáře. Než se pustím do širší analýzy Dietlova seriálu, je nutné připomenout, že Muž na radnici vznikal jako příspěvek Československé televize k volbám do zastupitelských sborů v roce 1976. Jasně definovaný ideový rámec je zdůrazněn navíc i tím, že děj seriálu je záměrně situován do období prvních normalizačních let (1971 – 1976), kdy se znovu mobilizovaly stranické orgány ve městech a obcích. Starý Kunštát (ve skutečnosti devastovaný Beroun) je dle očekávání charakterizován jako zanedbané, rozpadající se město, jehož urbanistická vize je, zdá se, v nedohlednu. Vina padá na hlavy stávajících funkcionářů, vesměs zkompromitovaných představitelů tzv. krizového období (1967 – 69), kteří jsou posléze odejiti. Nic nového. Jenže Dietlova konstrukce je trochu jiná. Bavor (Buchvaldek) střídá předsedu Chovance (Růžek), který se vbrzku stává vedoucím odboru na okresním národním výboru – a dál hází klacky pod nohy Bavorovi a jeho bezohledným plánům. Teprve v závěru Chovanec pochopí, že škodit se nevyplácí a jako poslušná korouhvička na střeše se otáčí podle aktuálního větru společenského mínění. Dietl tím zdůrazňuje, že teprve s příchodem nových (myšlením, přístupem) kádrů se dají věci do pohybu. Bavor začne prosazovat zásadní koncepci přestavby zanedbaného města a využívá k tomu tehdy běžně dostupné prostředky, včetně demagogického přesvědčování o nutnosti veřejného zájmu. Samozřejmě, Dietl si byl vědom toho, že bez potřebných osobních problémů hlavních protagonistů se ze seriálu nikdy nestane masově vyhledávaný artikl. Proto Bavorovi připsal na vrub peripetie s druhou manželkou (Bohdalová), nezdárným synem (Hartl) a nezodpovědnou dcerou (Steinmasslová), která se stává svobodnou matkou. To, že Dietl dokázal vytvořit kompaktní celek, v němž lze i přes jistou dobovou poplatnost shledat vynikající dramatický potenciál, je nezpochybnitelné (sic!). Pořád by nám ale neměly unikat dobové souvislosti, např. to, že seriál byl poprvé odvysílán v době, kdy probíhaly volby do všech zastupitelských sborů. V tomto ohledu vykonal Dietlův seriál své poslání – prostřednictvím Františka Bavora, férového, upřímného a zásadového funkcionáře vidíte, že vaši poslanci jsou lidé, kterým jde o blaho všech občanů. Neusilují o prosazování vlastních zájmů. Jsou to lidé jako vy. Žijí skromně. Mají jako vy problémy v osobním životě. Musí v práci bojovat o prosazení prospěšných myšlenek. Pracují pro vás. A ještě jednu věc jsem při práci na seriálu pochopil hlouběji než předtím a budu na ni myslet, až vhodím při volbách do urny svoje volební lístky, protože tady akt souhlasu s politikou naší strany a státu přece nemůže končit – mám na mysli to, že si nemohu myslet, že jsem si volbou svých poslanců zvolil nějaké svoje pečovatele, dobré skřítky, kteří mi splní každé přání. Budu si vědom toho, že jim musím také tím, co umím, pomáhat, aby ve své funkci mohli obstát. A obstát znamená urazit další kus cesty za našimi cíly. Jsou naše, společné, musíme o ně proto společně usilovat, vzkázal tehdy lidem představitel hlavní role, herec Zdeněk Buchvaldek. Že to společné úsilí nakonec vyústilo v trvalou a nevratnou devastaci českých měst, je tragická tečka za celou tou svévolnou asanací. Mysleme na to, až se na obrazovkách zase objeví zachmuřené čelo soudruha Bavora. (27.12.2016) (méně) (více)