Gottwald

SÓDRUZI! VŠECHNO, CO BYLO POTŘEBA, UŽ TADY ŘEKLI SÓDRUZI! A co u? Ne, teď vážně, proč asi chybí "dějiny" po únoru 1948, to už by nebyla ta správná prdel. Z "úprav" mě nejvíce dostala ta, která se týkala Gottwaldova opileckého parlamentního projevu v roce 1929 o tom, jak bolševici umí zakroutit krkem. No nic, jdu zvracet. (25.08.2011)

Některé filmy jsou špatně natočené nebo zahrané, ale hodnotím je takzvaně srdcem, takže jim dám lepší hodnocení než si zaslouží, tento seriál naopak není špatně natočen, ale pokud hodnotím srdcem nemůžu dát něco jiného než odpad. Je to totiž ničím neředěná ryzí propaganda, která samozřejmě překrucuje fakta a staví odpůrce Gottwaldovy politiky záměrně do negativního světla (prvrorepubliková policie, členové jiných stran nebo odpůrci bolševizace z řad KSČ). Samozřejmě, že když se na to dívá ortodoxní antikomunista, jako jsem já, začne okamžitě "fandit" takzvaným záporákům, podobně jako třeba v některých dílech Majora Zemana, třeba se mi velice líbila myšlenka, kterou v prvním díle vyslovil prezident Masaryk : "Poslal bych všechny komunisty na Podkarpatskou rus, ať si vyzkouší jak ten socialismus bude fungovat". _____Pokud jde o Jiřího Štěpničku, domnívám se že prostě dostal roli, která nešla odmítnout, nedovedu si představit že by některý herec byl takový frajer (nebo spíš hazardér), že by odmítl roli K. Gottwalda, to bych viděl minimálně na rozvracení republiky ne-li vlastizradu. Takže Štěpnička to tedy s velkým sebezapřením zahrál a vzpomíná na to nerad dodnes.____Další věc, která ale s tímto seriálem souvisí a nejen s ním (Rodáci, Okres na severu, Inženýrská Odyssea, Muž na radnici a další) je to, že se po revoluci dostaly takzvaně do trezoru, což mě samozřejmě mrzí, protože přeci nechceme být "jako oni", podle mého názoru by nebylo špatné tyto seriály znovu reprízovat, klidně někdy v noci na ČT2 a s doprovodným dokumentem - "jak to bylo doopravdy", je mi jasné že by to opět vzbudilo vlnu nevole jako při prvním porevolučním opakováním Majora Zemana, ale jak má mladá generace něco odsoudit, když nemá možnost se na to podívat, analyzovat a také následně o tom diskutovat. Podle mě si žádný film nebo seriál v demokratickém státě nezaslouží ležet v trezoru a pokud se budeme k nepohodlným snímkům chovat jako teď, máme ke skutečné svobodě a zavrhnutí cenzury stále daleko. (06.09.2005)

"Pane prezidente, já jsem jenom prostý dělník, ale tolik vím, že jestliže je něco přáním většiny lidu, tak se tomu musíte podřídit i vy jako prezident!" Jedna z mnoha absurdních vět, která v této pětidílné hře na pravdu a lež zazní, jakoby plně vystihovala obsah celého díla. Můžeme se tu přít o to, zda bylo vůbec rozumné přistoupit k výrobě tohoto seriálu v době hroutícího se komunistického režimu, můžeme se tu přít o to, co si od celého projektu slibovaly vládní špičky a můžeme se tu přít o to, proč v současnosti platí přísné embargo na opětovné veřejné znovuuvedení na televizní obrazovky. To všechno jsou jistě klíčové otázky, které mají i vliv na divákovo vnímání, ale na Gottwalda lze pohlížet i jinak. Někdo jej přijímá coby nechtěnou parodii, jiný v něm nachází zajímavou historickou konfrontaci a tak dále. Domnívám se, že kategorické odmítnutí, jak vyplývá ze zdejších unisono odsudků dalších spolukomentátorů, je ke škodě celé věci. Především existují mnohem hůře natočená díla, Gottwald navíc nepostrádá dramaturgickou koncepci a poměrně nosné dialogy (sic!). Samozřejmě rozestavění figur na pomyslné politické šachovnici zcela odpovídá oficiálnímu výkladu dějin čili ti správní a mírumilovní jsou tu Gottwald se svými věrnými, ale na druhé straně mám pocit, že postava prezidenta Beneše je načrtnuta v celkem realistických obrysech a jeho prostor v seriálu dosahuje maximálních možností. Chybou Gottwalda je samotná prezentace jednotlivých kapitol nebo epizod, kdy se klíčové události našich dějin od konce dvacátých do konce čtyřicátých let zúžují na ty nejvíce exponované, a tedy problematické. Směšná je sama o sobě frakce ve 29. roce s dnes již legendární scénou, v níž spisovatel Vladislav Vančura lituje svého rozhodnutí pouhých pár sekund po podpisu rezoluce proti straně, mnichovské události, únorový převrat a podobně dehonestující je jednotlivé zobrazení předních demokratických hodnostářů jako stádo reakcionářských a buržoazních dravců (Zenkl, Ripka, Drtina, Hampl, Feierabend, Majer, Soukup, msgre. Šrámek, Jan Masaryk). Demagogická překroucenost a prachsprostá glorifikace titulního hrdiny zabraňují chápat Gottwalda jako něco víc než vykalkulovaný tah nomenklaturních televizních tvůrců, ale minimálně herecké výkony dávají alespoň tušit obrysy kvalitního uměleckého řemesla, kterého se v současnosti příliš nedostává. Neprávem pošpiněný Jiří Štěpnička vložil do své ultimatem přisouzené role možná víc, než sám chtěl, nicméně díky němu je Gottwald alespoň jednající člověk a nikoli bronzová mohyla; vynikající je uchopení dalších významných postav celou plejádou na obrazovce dnes takřka nevídaných jmen (Ladislav Lakomý jako Beneš, Brousek, Langmiler, Prachař, Moučka, Švorcová, Buchvaldek, Karlík, Růžek a další). Možnost sebereflexe a širšího zhodnocení, to je to hlavní, co dnes chybí divákovi a potažmo i celému seriálu. Gottwald v trezoru je bohužel výsledkem polistopadové demokracie, která je stejně chatrná jako ta prvorepubliková. (04.02.2012)

Převapivě nejmenší slabinou Gottwalda je scénář. Postavy (alespoň ty hlavní) zde už rozhodně nejsou idiotskými karikaturami jako v agitkách let 50. a také zobrazované události si udržují jakýs takýs kontakt s realitou. Problémem je prokomunistická supertendečnost, které se dosahuje nikoli naprostým překroucením dějiných událostí, ale jejich demagogickým výkladem (kupříkladu problematika Mnichova 1938 je prakticky zúžena na řešení otázky "Má se republika opřít o vojenskou pomoc SSSR, jak chtějí prozíraví komunisté, nebo ne?"). Dialogy nepostrádají jistou špetku inteligence a některé postavy jsou jejich prostřednictvím celkem nečernobíle portrétovány (zejména Beneš, kterému je dán ve většině dílů významný prostor), většina charakterů však svou psychologií jen o málo překračuje úroveň rodokapsových hrdinů (proradný buržoa v rouše komunistickém Jílek, zavilý padouch Henlein, žoviálně prostoduchý Jan Masaryk, pouze na koryta myslící monsignore Šrámek...). Celkem silný žaludek ovšem vyžadovalo umístit do tohoto oslavného seriálu některé osoby později stalinisty popravené v procesech, o jejichž protiprávnosti už mohl v roce 1986 stěží někdo pochybovat (Zemínová, Slánský) nebo dokonce samotného Stalina, který je zde vykreslen jako moudrý, dobrotivý báťuška. Naprosto pro všechny postavy je ale typické, že nevedou žádný osobní život a žijí jenom politikou. (Gottwald dá v průběhu celého díla city najevo jenom jednou: Rozpláče se v okamžiku, kdy se dozví, že padl Šverma.) - Za naprosto nejhorší prvek Gottwalda (necháme-li stranou ideologii) ovšem považuji režii. Ta je tak ubohá, že je člověku jednou do pláče, podruhé do smíchu (za skvělý příklad režisérské impotence považuji scénu přestřelky mezi partyzány a gardisty v horách, tuším, že ve třetím dílu). Bohužel se obávám, že Evžen Sokolovský má v tomto ohledu v dnešních seriálech telenoveloidního typu mnoho následovníků. - O Gottwaldovi by se dalo napsat mnohem víc. Pro nedostatek prostoru však chci už jenom poznamenat: Kdo žehrá na tendenčnost normalizačních seriálů, nechť si občas pustí kupříkladu hlavní zpravodajskou relaci naší veřejnoprávní televize. Ostudná neobjektivnost jejich reportáží na politická témata často vyráží dech. Nedávno natočený příspěvek o dekoraci bratří Mašínů by se s klidem mohl vysílat před Listopadem (samozřejmě s přesně opačným vyzněním). (04.03.2008)

Tak tohle byla opravdu dřina. Jan Teplý st. opět nezklamal.Méně sympatického herce těžko hledat.a asi to nebude jenom tím jeho zaujetím pro tyto role a že jich bylo. Závěrečný několika minutový proslov v Lucerně byl opravdový režijní a herecký majsterštyk. Rád se koukám na budovatelskyakční filmy z 50 a 70 let,ale tohle bylo opravdu moc. (28.04.2020)