Maxipes Fík

Václav Bedřich byl vynikajícím tvůrcem ideální animované tvorby pro děti. Jeho výtvory jsou výrazné po stránce výtvarné i obsahové. Laskavě provázejí dětské publikum po světě života. Vynalézavě a nevtíravě po výchovné stránce. Výtvarník Jiří Šalamoun stvořil svoji nejslavnější postavu. V dospělém věku se s rozkoší dívám na variabilní úvod rozverné hravosti. Je to prosté, milé a stále účinné. S noblesou se animovaná série podílela na mé výchově a dodnes mi přináší sladkou vůni již téměř zapomenutého stavu bezstarostného a nedočkavého času bezprostřednosti dětského věku. I bez zbytečného násilí a zběsilosti lze na dětskou duši intenzivně zapůsobit. Hlas Josefa Dvořáka dotvořil charakteristickou podobu a v současnosti tržní ekonomiky je Fík úspěšnou komerční značkou. To novodobé běsnění ovšem nedokáže blahodárnou působnost zastrašit a roztáčí své divadlo představivosti. (12.05.2017)

Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit. (23.04.2024)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)

"Copak? Copak?" "Ale, koukáme, jak tenhle pes hraje dámu." Mizerně, že jo. Tuhle zapomněl jednou skákat." Výtečná serie, kde k sobě všechno pasuje - Šalamounovy kresbičky, Skoumalova hudba, Dvořákův přednes. To bylo krásné dětství. Jeden nový Večerníček, Maxipes Fík, skončil a hned začal jiný, nějaký Rákosníček... (28.11.2006)