Avatar: Legenda o Aangovi

V první řadě přiznám, že mě bavila tolik kritizovaná filmové verze. Další věcí je, že se mi sice líbila animovaná série, ale nejsem její fanatický milovník, takže mi nevadí, že se hraný seriál v určitých ohledech odklání. Co je podle mě podstatné je to, že se mu daří zachytit základní aspekty předlohy, její atmosféru a většina postav je obsazena dobře. Triky by chtěly občas ještě nějakou péči, ale jinak si vlastně nemám na co stěžovat. (24.02.2024)

Řekl bych, že se to nakonec povedlo nad očekávání dobře. Vizuálně je tenhle Avatar podmanivý, efekty jsou velmi zdařilé, hudba je asi i díky spolupráci Nickelodeonu velmi povědomá, casting se také ve většině případů povedl, a tak jsem neměl problém všechny postavy poznat i přes některé již předem avizované drobné úpravy charakterů, které se nakonec na výsledku až tolik neprojevily. Stejně tak mě docela mile překvapily některé nečekané změny, především fakt, že již v první řadě dostáváme velmi brzy jednu z postav, která hraje v původním animovaném seriálu klíčovou roli až od druhé řady, plus zde navíc máme i její poměrně solidní charakterové rozkreslení, díky kterému najednou nepůsobí jen jako obyčejná jednorozměrná záporačka, jako mi jí vykreslil originál. Ono vůbec tohle nové hrané zpracování na jednu stranu docela solidně adaptuje původní předlohu, to hlavní tam je, kouzlo příběhu se uchovalo, na druhou stranu některé události jsou zajímavě spojené dohromady a mnohé dialogy jsou zasazené na jiných místech, než kde si je pamatuju a ano, občas to funguje, ale jsou zde i chvíle, kdy to tam není a některým z nich prostě chybí síla a údernost, protože k nim třeba úplně nesedí build up. Nejvíc je tohle spojení několika událostí dohromady vidět právě v části kolem Omašu, kde dostáváme ve dvou dílech cca 4 různé epizody původního animovaného seriálu a jednotlivé dějové linky neběží po sobě jako v předloze, ale souběžně a překvapivě to i tak drží pořád poměrně solidně pohromadě, takže můžu říct, že mě tahle část nakonec i tak hodně bavila. Zkrátka pořád to je z velké části ten Avatar, kterého jsem si kdysi tak oblíbil, rozhodně o dost víc, než jistý filmový pokus z roku 2010, ale zároveň to má i svojí vlastní identitu (věci navíc, mnohé odebrané, něco přeházené), která mi až na pár drobností vůbec nevadí, přeci jen nechci hranou adaptaci ve verzi 1:1 s originálem, protože tu bych asi považoval za zbytečnou. Ve výsledku tedy převládá velká spokojenost a doufám, že se dočkám i druhé a třetí knihy. 8/10 (22.02.2024)

Seriál má povedenou výpravu, to se musí nechat, velké plus dávám za to, že jsou tam zapracované některé detaily, které jsou známy z pokračujících komiksů a románů (zmínka o dětství Kyoshi, matka Koha, avatar Kuruk atd.) Tyto detaily pomáhají zasadit seriál do světa Avatara, tak jak ho známe a dávají tak skalním fanouškům najevo, že to někdo jen tak neodflákl. Oproti původnímu seriálu je zde hodně změn,  některé byly docela milé (41. divize),  jiné změny trochu poškodily původní charakter postav (Hakoda). Největší změna je ale ta, že je zde bezostyšně zobrazováno násilí a smrt. V tom byl původní seriál milosrdnější a přímou smrt tam dětský divák takřka neviděl. Tady to do nás napálí hned v prvním díle. Ano, víme všichni, že došlo ke genocidě Vzdušných nomádů, ale některé záběry si mohli odpustit.  První dvě epizody byly celkem fajn, ale epizoda Omašu byla tak špatná, že jsem si říkala, zda budu pokračovat. Naštěstí další epizody už byly celkem ok.  Hodně povedené postavy jsou za mě: Ozai, Suki, Pakku. Moc se mi nelíbila Azula, Bumi, Zhao. Seriál hodnotím jako celkem povedený, pokud bude další řada, ráda se na ni podívám, ale rozhodně nešlo o záležitost, kterou bych musela shlédnout na jeden zátah, znovu se nejspíš na toto zpracování nepodívám. (25.02.2024)

Je to sice drahé, technicky barvité a vizuálně nápadité, nicméně rating PG a celková až přespřílišná doslovnost a cringe dialogy z Avatara dělají až moc dětskou záležitost. Děti a fandové celého Avatar fenoménu budou rádi, ale pro zbytek dospělého publika je tohle ztráta času, která ač své kvality má, nemá nám moc co nabídnout. (26.02.2024)

Tak Netflix chce starší a dospělejší diváky? Fajn. Ale nehodlám se teda držet zpátky a odpouštět přešlapy, které bych jako mladší a s méně vyvinutým kritickým uvažováním odpouštěl původní animované verzi. Netflix verze má jediný štěstí, že slepé odmítání a nenávist jsou proti myšlenkám, jimiž by Iroh chtěl, aby se lidé řídili. Myšlenkám, které jako jediné Netflix potencionálně nezmrví, jelikož skoro všechny ostatní ústřední myšlenky předlohy zdá se buď nepochopil, nebo se rozhodl z nějakého důvodu vyškrtnout. Třeba negativní rysy hlavních postav - zcela jasně měly sloužit charakterovému vývoji a ponaučení, ale tvůrci je vyřadili. Asi jim přišlo, že by tím zdržovali děj (Aangovo odbíhání od hlavního úkolu) a že by dávali dětem špatný vzor (Sokkův sexismus), jelikož hrdinové přece nesmí být nedokonalí. A přitom na děti “černobíle” vnímající svět seriál nemíří. Vidíte ten paradox? Tímto vnitřním protiřečením si je seriál prolezlý celý: některé linky, mnohdy z naprosto odlišných epizod, nesmyslně splácává dohromady, a přitom má zjevně čas na zcela vlastní originální linky. Zejména snaha polidštit Azulu, čímž jí jako jednomu z antagonistů předlohy odebírá jeden z rozměrů děsivosti. Samozřejmě, některé změny nejsou nutně na škodu - ostatně dobrá adaptace nějaké změny dělat musí. Kupříkladu posunout centrální hrozbu celého příběhu časově na neurčito kvůli dospívání herců mimo natáčení se jeví jako logický krok, jenže jeho implementace působí dosti neohrabaně. Podobných změn (např. předčasná odhalení dramatických zvratů) evidentně přibývalo, což nakonec vyústilo v odchod tvůrců původního seriálu z tvůrčího týmu. To jsem vnímal jako první z mnoha varovných znamení, přičemž i téměř všechna další se bohužel naplnila. Skoro si až připadám, že jsem viděl jiný seriál než ostatní, kteří na něm chválí mimojiné třeba CGI. Jenže to je mnohdy vysloveně obludné: sledovat při létání nebo blbé jízdě kajakem jasně viditelný green screen fakt bolí; ovládání ohně je často zahaleno kouřem (aby asi nebylo pořádně vidět); a nepěkné digitální pozadí nahrazující fantaskní přírodu kamera pro jistotu v 90 % záběrů zabluruje, čímž figury vizuálně vytrhává z obrazové celistvosti rámu. Velká část záběrů tak působí na poměry takovéto druhu produkce až podezřele béčkově, což zabíjí i většinu akčních scén. V nich nemá žádná složitější bojová choreografie šanci vyniknout, jelikož ji naprosto rozkrájí rapidní střih nebo tempo akce ničící rozstříhání úderů na záběry a protizáběry. No a protože pro mě celé toto dílo nezachraňuje ani příběh a scénář, ani audiovizuál, patrně ho před ještě nižším hodnocením chrání nostalgie (kterou ze mě chtějí vymačkat použitím Leaves from the Vine) a respekt k lidem, jež se na seriálu podíleli z lásky k předloze, a ne s vidinou kreativně líného zisku, která stojí za téměř všemi podobně zbytečnými live action remaky animovaných děl. Celý to stejně působí jako divadlo z Lávového ostrova. A vůbec, v Ba Sing Se není žádný hraný Avatar. (28.02.2024)