Třaslavec

Lze jen závidět divákům v kině, kteří měli možnost užít si Třaslavce na vlastní kůži a páteři. V klidu obývajícího pokoje ale chybí jen onen jistě fantastický interaktivní prvek, zůstává toho pořád dost, proč stojí za to tenhle i po letech pořád děsivý flák zhlédnout. Pochopitelně tento způsob filmové hrůzy není nic pro děti Wanovy, a tak všem příznivcům moderního "hororu" doporučuji se tomuto obloukem vyhnout, protože je určitě nedokáže přesvědčit a to by se jim mohlo státi i osudným. Každopádně, pokud po zhlédnutí tohoto filmu nebudete přesvědčeni, že máte svého Třaslavce, tak až budete někdy v temnotě vyděšení k smrti, zkuste nekřičet... (15.08.2018)

Propagace strachu podle Williama Castlea aneb křičte, aby jste přežli! Ukázkové béčko se skvělým Vincentem Pricem, který udiví svými velmi potrhlími teoriemi a "k smrti vystraší" jejich důkazem - Tinglerem, trochu nemotornou housenkou, která má ráda váš strach, ale nenávidí váš jekot. Nejsilnější scéna filmu je ale ta barevná, kde z vany plné krve je vystrčena ruka. Byl by jistě velký zážitek vidět tohle v kině. S bzučákem pod sedadlem by se člověk i bát mohl. PS. Tři měsíce po zhlédnutí jsem měl sen o tomhle filmu. Zajímavé jak dokáže zapůsobit. (04.05.2011)

Vincent Price jako v každém svém filmu neskutečně a kouzelně přehrává. Bylo tam pár opravdu dobrých momentů, pokus o vyděšení k smrti, smích Ollieho. Červík byl poněkud gumový, ale to by až tak nevadilo. Po traileru jsem čekal, že by se konečně mohl objevit druhý film z padesátek, po Invazi lupičů těl, u kterého bych měl strach. Tu roztomilou dobovou atmosféru to mělo, ale nebál bych se u toho snad ani kdybych na tom byl v kině v té době. Nutno vyzvednout, řekl bych, první částečně obarvenou filmovou scénu. 60% (13.10.2011)

Zábavně naivní snímeček, který by bez přidané hodnoty interaktivní projekce a cíleně budovaného kultu prostě zapadl. Castle byl v prvé řadě promotér a impresário, takže Třaslavce obestřel mýty nejen před uvedením, ale i po projekci. Dodnes se traduje, jak diváci během filmu zažívali hrůzu nebo že některé sedačky byly pod proudem, ale stejně jako víme, že se žádný proud nekonal (na vybrané sedačky byly instalovány bzučáky z armádních zásob, které sedačky rozvibrovaly), tak ani strach se nekonal (stejně jako při legendárním promítání Příjezdu vlaku od Lumiérů lidé neutíkali před vlakem). Ale nic z řečeného nesnižuje genialitu Castlea a jeho přístupu. Mistr PR totiž odhalil podstatu kina, která spočívá v hromadném zážitku a ochotě diváků na něj přistoupit díky anonymitě ztemnělého sálu. Ani na konci 50. let nebyli diváci natolik hloupoučcí a nezkažení, aby uvěřili Castleho gimmickům, ale stejně jako soudobí diváci se nechali do kina zlákat něčím neobvyklým a nekriticky se toho rádi stali zúčastnili. Uvidíme, jestli se Hollywoodští hlavouni po odumírání módy 3D neuchýlí k zážitkovému kinu. Tedy je celkem jisté, že to neudělají, protože na rozdíl od 3D nemůže být tento druh projekce unifikován a standardizován. A právě v tom je jeho síla. (19.02.2012)

Po intru Williama Castlea a ječících hlavách jsem se opravdu bál - toho, co bude film za blbinu. Následoval pomalý rozjezd s ulítlým tématem, tak tingler, říkám si, a sakra. Ale pak to dostalo neuvěřitelné grády. Vincent Price tradičně skvělý, potvora nechutná, vana plná krve kolorovaná proti černobílému pozadí a strašení němé ženy nemělo nejmenší chybu (včera jsem si opět pouštěl Skeleton Farm Halloween Horrorshow, tak jsem hned byl chytřejší, kde se některé záběry v těch sestřizích vzaly). Litovat můžu jen toho, že jsem v kině nebyl v onom roce 1959, abych si užil Castleovo "zážitkové kino", ani nedávno na Otrlém divákovi, kde zřejmě prováděli něco podobného. Závěrečné interakce publika v kině na plátně s předpokládaným publikem v reálu neměly chybičku, bavilo mě se na to jenom dívat si, jaké to mohlo být, tohle vše zažít - a pak byl najednou konec a já jen litoval, že tvůrci nenechali Vincenta pseudovědecky běsnit o něco déle. (19.07.2014)