Dobrodruh

Pro mě je Le Marginal jedna z těch slabších belmondovek, snad za to může průměrný, nenápaditý, roztříštěný scénář. A ani Morriconeho hudba mě tentokrát nijak zvlášť nezaujala. No ale pořád je to belmondovka, to by musel být fakt hodně velký průser, abych jí nedal aspoň tři hvězdy... Belmondův charm, pár dobrých hlášek, hezké baby (mihne se i božská Dany Kogan z Profesionála), nějaký ten kaskadérský kousek, roztomile stylizované rvačky, nechutně "multikulturní" Paříž osmdesátých let a v ní jeden chlápek, který jde proti všem grázlům i zkorumpovaným poldům, a přece mu to pořád prochází a vychází... Nostalgické vzpomínky na dobu, kdy podobné kousky občas zazářily jako supernovy mezi hnusnými hnědými trpaslíky na dvou programech ČST... (14.09.2014)

"Já nechci poldu. Já chci šílence." To je ale náhodička. Zrovna tu jednoho máme. Komisaře Jordana. Pud sebezáchovy nemá, ale kolt tasí rychle, prohání se v opancéřovaným Mustangovi a z padoucha dokáže dostat přiznání i jméno jeho kocoura. Navíc ví, že drogy patří do moře, hlavy dealerů do záchodový mísy, ženy do postele a mafiáni pod kytičky. Mě to s ním baví, zejména když ho v zábavě podporují tak skvělý figury, jako je tureckej kulturní atašé nebo prostitutka Livia Maria Dolores. (05.12.2016)

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70% (02.11.2014)

Zase jeden z řady filmů, kde se Belmondo předvádí, jakej je velkej frajer. Každýmu nakope prdel, kurvy jsou z něho natolik okouzlený, že mu dávaj zadarmo a při nebezpečí se tváří, že si jde koupit do krámu chleba. Naopak záporáci jsou takový nevýrazný vocasové, že se mi chvílema pletli mezi sebou. Člověk to musí brát s hodně velkym nadhledem a moc u toho nepřemejšlet. Pak se u toho dá i pobavit. Hodně záleží, jak moc máte rádi Belmonda. Buď mu toho supermanskýho komisaře sežerete a nebo ne. Pro mě je to průměrnej film. (31.10.2011)

Zbytnělé Belmondovo mužství v hlavní roli vyšetřuje zapeklitý případ, v němž jsou zločiny hlavního záporáka všem již dávno známé, avšak důkaz, důkaz chybí. Jean Paul křísí zapomenuté kriminalitstické metody práva útrpného. Když potřebuje něco vědět, pár háků a kopanců pozotvírá huby proradných hejsků, teploušů, feťáků, informátorů, zkorumpovaných kolegů, gangsterů i jinak specializovaných zločinců a pobudů. Mužnost však sídlí i ve skocích z a na jedoucí, letící či plovoucí dopravní prostředky, navštěvuje doširoka dobrovolně otevřené klíny žen a vychází z hlavně pistole. Taková pistolka i penis také od nepaměti umožňují získat člověku nejednu cennou informaci. A když už nevíme coby, stačí vytáhnout z minulosti vědoucího kohosi, jenž komisáři moooc dluží. Takhle to dopadá s filmy, které chtějí žít jen z toho, že pan hlavní role nepotřebuje dublujícího kaskadéra. Inu, na některé druhy machrování nemá ani Belmondo. Slabé **. (10.03.2013)