Godzilla Minus One

We gonna need a much bigger boat, aneb slavná zmutovaná ještěrka hodlá poslat poválečné Japonsko a jeho traumatizované obyvatele z bodu nula směr suterén. Přichází to s atraktivní kombinací vloženého srdce tvůrce z místa působnosti ničivého endemita a rozkošné naivity, pro kterou je příznačný stín rozcuchu vědátora na plátně promítačky (se vším respektem k neskutečné japonské vynalézavosti při ochraně země před přírodními živly). Emocionální výlevy i pláč na povel od holčičky z J-hororu jsem nějak vydýchal a soustředil se na krasavce Kjúšú J7W Šinden, do kterého místní Lucius Fox nechal namontovat tlačítko pana Waynea.. Poklona pro Jamazakiho, že to zvládnul za peníze, které by bláznivému Rolandovi stačily na Brodericka, Renův zapalovač a pár živých žížal.. (31.01.2024)

Tyjo. Já chtěl no-brainer. A dostal jsem pozvolné, až komorní, terapeutické vypořádání se s kolektivním PTSD, poválečnou prázdnotou, bolestí, traumaty, ponížením... Boj s Godzillou je bojem s něčím neuchopitelně mocným, ale i cestou za sebepřijetím a budování nových vztahů a příběhů, smiřováním se s minulostí. Godzilla je jako persona doll. Ztělesnila vše neuchopitelné, nepopsatelné, domněle nepřekonatelné - aby díky svému pádu umožnila svým pokořitelům nový začátek. Žánr vytěžený na max. (29.06.2024)

Precízne vysporiadanie sa s traumatizujúcim obdobím tesne po porážke japonského cisárstva v druhej svetovej vojny. Vnútorná dráma muža, ktorý bojoval za svoju vlasť a zlyhal... Ako to súvisí s názvom filmu? To je to najlepšie. V týchto pohnutých časoch sa objaví v mori Godzilla a ruinuje všetko, na čo natrafí. A tak sa krajina dostáva nie do bodu 0, ale do mínusu. Vyplienená vojnou dostáva ďalší úder v podobe katastrofického ničenia.  Snímok je nadupaný opulentnými CGI trikmi, sú perfektne zakomponované do deja, kamera je skvelá a hudba tiež. (13.03.2024)

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)

Měl jsem pocit, že se dívám na "starý" japonský film s Godzillou natočený novou technologií, takže myslím, že účel byl splněn. Vážně míněný příběh se zajímavými postavami (což je asi největší rozdíl oproti současnému americkému MonsterVersu), které stejně jako celé Japonsko přešly z předválečné krize válkou do krize poválečné, se tu přirozeně mísí s tak nádherně a úmyslně nablbými nápady, jako je především plán na zničení Godzilly, že mi nezbylo než být nadšený. Digitální Godzilla vypadá jako člověk v gumovém obleku, a když začne s demoličními pracemi a hraje jí k tomu Ifukubeho motiv, je to opravdu něco. Být stoprocentně objektivní, možná bych dal o hvězdičku méně. Ale nechce se mi. (08.12.2023)