105 % alibi

Kriminální drama bez ideové propagandy a s účinnou atmosférou napětí i zdařile povedenou psychologickou hloubkou. Díky tomu jde o příjemnou zábavu, která vtáhne do děje každého, kdo se sugestivním prostředím napětí nechá vést až ke zdárnému konci. Hlavní postavou příběhu je pedantský kapitán Veřejné Bezpečnosti Miloš Tůma (příjemný Karel Höger), který se musí zorientovat v nepřehledné situaci neupřímnosti a zatajování významných skutečností všech podezřelých, z nichž nikdo nemá čisté svědomí. Jeho věrným společníkem je horlivý nadporučík Veřejné Bezpečnosti František Líbal (Josef Bek), který v každém podezřelém vidí pachatele. Důležití a vykreslení jsou podezřelé osoby. Prvním je vedoucí hotelu Černá růže Alfréd Batysta (František Vnouček) s křečovitou bezstarostností při účetní nesrovnalosti. Druhým je bohémský úředník Karel Antoš (dobrý Otto Lackovič) s bohémskou machinací výherního losu. Třetím je Karlův kamarád Jirka Brož (dobrý Josef Vinklář) s pocitem viny, lidského selhání a zrady. Čtvrtým je vrchní číšník Josef Neumann alias Kici (velmi dobrý Vladimír Menšík) s žoviální a upřímnou nechápavostí. Z dalších postav: Tůmova sekýrovaná sekretářka a pracovitá seržantka VB Jindřiška Hůrková (Eva Kubešová), svědomitý laborant a poručík VB Kavenda (Miloš Vavruška), osamělá a nedočkavá prodavačka z bufetu Majka Válková (velmi zajímavá Dagmar Zikánová), překvapená Kiciho milá Eva Zelinková (Jana Štěpánková), opilec, filuta a účetní revizor Restaurací a Jídelen Ferdinand Zelinka (dobrý Eduard Kohout), či Karlova sestra, Jirkova milá a všímavá pošťačka Jana (půvabná Zuzana Fišárková). Prostředí, atmosféra i herecké výkony jsou na jedničku. Samotný kriminální příběh není složitý, napne a důstojně pobaví. (22.10.2016)

Na konci temných 50. let se objevila tato výborná česká detektivka. A mě napadá jediné - stal se zázrak. Žádní imperialisté, žádní protistátní živlové, žádní záškodníci. Pouze zloděj a vrah. Co se stalo? Soudruzi se tak opili, že při schvalovačce nevěděli co činili? Ale k filmu. Jedná se o povedenou klasickou detektivku s Karlem Högerem a Josefem Beckem v titulních rolích. Jejich postavy jsou ukázkou literárních vyšetřovatelů, kteří s důvtipem a detektivní všímavostí jdou po stopách zločinu. Nejdříve jsme svědky událostí vedoucí k vraždě. Známe všechny aktéry podezřelých a snažíme se spolu s vyšetřovateli vypátrat onoho padoucha. Klasika žanru má stále své kouzlo a to i dnes po tolika letech. (13.11.2014)

Z oné doby hodně známá a ostatně i na všech našich televizích velmi často reprízovaná milá česká detektivka s humornými prvky, s dobrým hereckým obsazením a s velmi dobrým, téměř až sugestivním, výkonem Vladimíra Menšíka v záporné roli. Ano, byla to jedna z těch rolí, které pak po dlouhá léta v českém filmu vytvářel..Tůma s Líbalem byli rovněž výborní, později se spolu objevili ještě v pokračováních Kde alibi nestačí 1961 a Alibi na vodě 1965. (01.12.2007)

Veskrze průměrná detektivka se solidními výkony předních českých herců, jimž samozřejmě kraluje Karel Höger. Slušivá černobílá kamera pomáhá navodit ponurost a tajemnost, lépe ji však dokázaly využít pozdější příběhy s majorem Kalašem. Přesto noční záběry ulic a města či promítané fotografie z místa činu v sobě jistou syrovost mají. Samotné vraždy jsou mimo záběr, což mělo zřejmě napomoci utajení vraha. Jiří v podání J. Vinkláře byl ukázkový hajzl, který by dokázal potopit i svého kamaráda, jen aby sám vyvázl. Vinklář ostatně míval na podobné role štěstí, a když si vzpomeneme na jeho ostudnou roli v roce 1989, člověka maně napadá, kolik toho ze sebe do podobných postav vložil. (10.09.2020)

Zvláštní kombinace kriminálky (kdy jakoby víme, kdo je vrah) a detektivky (to, když zjistíme, že vraha vůbec netušíme). S několika vtipnými dialogy mezi Högerem a Bekem, když už odezní menší napínák z úvodní části. Skvěle se povedlo film zařadit do hornického města (Kralův Dvůr dnes už bez komínů a těžebních věží, ale také část Hradce Králové) a jakoby jeho okolí (zvláště přehrada s chatou a převozníkem). Herecky velmi na výši - například Eduard Kohout na naprosto minimálním prostoru dokáže vystihnout skutečnou tragédii účetního a celého jeho života. Potěšily mne hvězdy čs. filmů 30. let - jak Eman Fiala, tak především ve větší roli František Vnouček, kterého známe nejspíše jako spravedlivého mladého učitele z Cesty do hlubin študákovy duše. Překvapilo mne, jak nádhernou dívkou je Štěpánková, které stačilo hrát velkýma, rádoby naivníma očima. A dokonce i Menšík se zde krotí a svou roli sice pojal ve světákovském stylu, ale velmi uvěřitelně. Samotné vyšetřování připomíná precizní vyšetřování jako ze současného seriálu Případů 1. oddělení, žádné unáhlené hypotézy ani intuice, ale poctivá práce a skládání střípků. Divák v každé chvíli ví přesně to, co vědí i vyšetřovatelé. Líbilo se mi i zatčení s těmi jazzovými rytmy na pozadí a bubnem. Nebo poslední Högerova hláška: "A máme po detektivce." Oba mladíci, zahraní překvapivě ne tak jistým Lackovičem a poněkud civilnějším a uvěřitelnějším Vinklářem, nakonec mají stanout před lidovým soudem, a možná je škoda, že nevíme, jak dopadl - za podobné prohřešky proti socialistickému myšlení a řádu se posílalo i do uranových dolů. (30.11.2018)