Piano

DVD/// Obsazení 4/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10///+ Anna Paquin-její první role, sympatický Sam Neill, film trochu navodí skličující atmosféru, určitě závěrečné vyústění, nádherná hudba -ale není ji příliš, pomalí děj, skoro němí film, dlouhá stopáž, rozvleklost, nesympatická hlavní představitelka, film se zdramatizuje až ke konci/// V plusových a mínusových bodech jsem vypsal vše podstatné. Do tohoto filmu jsem vkládal velká očekávání, už podle vašeho hodnocení, ale nějak se dostavila jen nuda a to i přesto že se zde oběví malebné (a vlastně i nehostiné) prostředí doplněné překrásně lahodící hudbou. A přiznám se, že vždy když zazněla, navodila u mě příjemnou atmosféru, ...škoda jejího talentu (nebo snad prstu?).../// Celkem 42%/// (08.06.2006)

Není pro filmového fanouška krásnějšího pocitu, než když se po skončení snímku cítí vnitřně naplněný a nelituje času, který během projekce strávil. A přesně to jsem po Pianu zažíval... Nejedná se sice o dílo, které bych pro jeho pomalejší tempo a stagnující gradaci vyhledával opakovaně (proto jen ty 4*), ale jeho emoce jsou zkrátka neskutečně lidské a výstižné, herci výborní a krajina divoká a vášnivá jako romantická duše, s níž je vše nasnímáno a ozvučeno (proto ty 4*). Hunter hraje a také vypadá náramně, Keitel si po Gaunerech střihl další dost sebevědomou roli a Jane Campion zažila předčasný vrchol své nadějné kariéry. V kolonce "musím vidět" by vám Piano rozhodně chybět nemělo. 80% (18.02.2014)

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. (08.09.2011)

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma (18.05.2018)

Výjimečné drama, které mi trochu změnilo život. Zní to možná pateticky, ale je to pravda. Holly Hunter umí mluvit očima, Harvey bojuje marně sám se sebou, prolínání utrpení a štěstí tu je naprosto viditelné. Do toho drsná příroda Nového Zélandu a hlavně ohlušující hudba Michaela Nymana, která se stala mou nejoblíbenější a zatím ji nic nepřekonalo. Je potřeba vidět tento film, aby člověk mohl hodnotit jiné :-). (07.05.2010)