Reklama

Reklama

Pražský student

  • Německá říše Der Student von Prag (více)

Obsahy(1)

Chudý student Balduin (Paul Wegener) podepíše s vtěleným ďáblem - kouzelníkem Scapinellim - smlouvu, na jejímž základě dostane nesmírné bohatství. A to za jediné - za svůj obraz v zrcadle. Z tohoto obrazu pak Scapinelli vytvoří Balduinova dvojníka, který skutečného hrdinu dožene k vraždě a ničení. Zoufalý Balduin se rozhodne svého zrcadlového dvojníka zastřelit... (caligari)

(více)

Recenze (36)

Marze 

všechny recenze uživatele

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé. ()

Kass 

všechny recenze uživatele

Problém filmu je jasný. S přihlédnutím k jeho stopáži se v něm zas tak moc naděje. Příběh lze označit za vágní a může působit zdlouhavě a rozvláčně. Co se ale může jevit jako největší zápor, může se z druhé strany pohledu brát jako největší klad. Jedinečnost toho filmu podle mě spočívá v jeho vnitřní bohatosti a v tom jak dokázal zprostředkovat autentickou atmosféru tajemné Prahy. Do toho filmu se dá vstoupit. Napojit se na něj a nechat se jeho prostředím pohltit. Ne, věřte mi, na téhle úrovni vám opravdu žádný jiný film, z doby před "Pražským studentem", podobný zážitek nezprostředkuje. Jeho tragický přesah rovněž umocňuje vnitřní podprahovou sílu díla. Nástup německého filmu, budoucího krále němého filmu, nemohl proběhnout lépe. ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Skvělý herecký výkon předvedla herečka v roli té mladičké cikánky, která se celým filmem proplétá a doslova pro nás vypátrává děj. Zatímco všechno ostatní je ve filmu celkem odhadnutelné (a tím chci jen říct, že film je dobrý, že jeho tempo i atmosféra funguje - odhadnutelnost je tu vlastně důležitým principem, který pomáhá budovat ono tísnivé vědomí, že drama spěje ke zlému konci), ona v něm představuje nesmírně rafinovaný přesah, kontrapunkt, prvek vtipně i nezbytně zakomponovaný do každé scény - působí téměř až komiksově - pořád máte tendenci prozkoumávat okénka a objevovat, kde se ten šotek skrývá tentokrát. přitom má zároveń funkci jak osudového katalyzátoru příběhu, tak i na vypravěčské rovině - podprahově vnímáte, že bez ní, bez její přítomnosti, byste se vlastně možná nic nedozvěděli, nemohli na nic dívat, ona je kukátkem, zdrojem, svědkem, díky němuž se příběh zachová k vyprávění. A to děvče bylo v té roli fenomenální, jak šplhala po zdi, tančila s mladíky před hospodou jako frejířka i na zámku jako nějaká salonní umělkyně, jak sváděla, jak donášela či se přikrádala..., mohla jsem na ní oči nechat. *** *** *** *** *** *** *** *** *** Nedá mi to, a tentokrát ještě zvěčním svoji poznámku k promítání - Goethe Institut si vybral jako živý hudební doprovod Kazety, které měly přijít s "originálním soundtrackem" - to se bohužel nedá popřít, "originální soundtrack" to byl, co se ale odehrálo, byla katastrofa, která stojí za zveřejnění, už proto, aby Kazety případně nebyly připuštěny k ničení dalších projekcí - živá hudba umí být k filmu nesmírně citlivá a zažila jsem několikrát strhující kombinace při promítání němých filmů, ale Kazety bych už nikdy nikam nezvala. *** Cituju: "Film byl skvělý, škoda že pozornost pořád rušila úplně nezávislá, neurvalá a vůči dění na plátně naprosto ignorantská performance Kazet - co tam předváděli, bylo normální kinematografické vandalství. V první řadě uprostřed vedle mě seděla dvojice, a jen co film začal, odlepili z jejího klína všechny svoje zpocené ruce a otevřeli sáček s křupkami a pak už jenom chřupali a chřupali - ale i to jejich chřupání dávalo aspoň nějaký smysl a nerušilo představení tak, jako zvuková produkce Kazet. Když se na plátně vystřídají tři dějiště a odlišné scény a dokonce přijde i předělové tmavé okno mezi akty a vy pořád slyšíte totéž nezměněné brnkání, zvyknete si na to aspoň jako na šum a odladíte to, ale když pak uprostřed jízdy kočárem nebo záběru na veselici najednou hudba bezdůvodně zahřmí a trojnásobně zesílí, už vás napadne, že to snad dělají schválně a jen pořád hledají, jak vás na chvíli ukolébat a potom ze sledování brutálně vytrhnout. Po filmu jsme se s různými lidmi vtipně shodli, že se Kazety trefily do filmového dění jednou jedinkrát - až úplně před koncem, když k mrtvému studentovi vejde tanečním krokem šarlatán. JInak celou dobu předvádějí, jak přesně filmová hudba nemá a nesmí vypadat - pokud by se to mělo ještě někdy zopakovat, brala bych na ně studenty filmové vědy jako na odstrašující příklad. Příště bych raději třeba i zaplatila vstupné, pokud by se tím získal kvalitní hudební doprovod, který filmu rozměr přidá, nikoli ubere." () (méně) (více)

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Někdo si z nezřízého života pořídí dnu, Balduin si pořídil oživlý odraz ze zrcadla. Již samotný námět dává tušit, že před divákem nebude tuctové dílo. Scénář je kvalitně vystavěn, byť je rozdělen do čtyř aktů, ctí nepsané pravidlo tří částí filmu. Herecké výkony jsou slušné, mnohé neokoraly, především představitelka Lidušky Salmonová je velice dobrá. Nejlepší na celém filmu je však režie, která hýří nápady. Ať už je to sofistikované použití barevných filtrů, netradiční rámování (především příchod dvojice na hřbitov je velice zdařilý), nápaditý vizuál (schody s klenbou), nebo největší deviza filmu, tedy triky. Za zmínku určitě stojí nasnímání zrcadla, v němž ona se odráží a on nikoliv. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (9)

  • Ewersova Pražského studenta můžeme považovat za vůbec první autorský film s původním scénářem - nejedná se o literární ani divadelní adaptaci, ale o skutečně svébytný útvar vytvořený ryze pro potřeby nového média s klíčovým tématem dvojnictví. [Festival nad řekou, 2010] (hippyman)
  • Jednu z nejnákladnějších filmových produkcí v předválečném Německu zaštítil kontroverzní spisovatel Hanns Heinz Ewers (inspirátor Aleistera Crowleyho, ale také Adolfa Hitlera), který slavil úspěch se svým magickým románem Alrůna. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)
  • Snímek Pražský student stál tehdy enormní částku 20 000 marek. (contrastic)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno