Akce v Istanbulu

Nejsmutnější na tom je, že se člověk dívá na špionážní drama a nejlepší na celém filmu je hudební doprovod…To je k zamyšlení! Než se člověk probere všema těmi špióny – kdo je kdo, kdo s kým peče a proti komu, je víc jak polovina filmu v prdeli a vy už stejně nevíte, jak to bylo na začátku. Sem tam se uskuteční nějaká ta „kruto přísná naháněčka, nebo sledování“ u které málem usnete, abyste se dočkali „nervy drásajícího finále v letištní hale“ – no ty vole, to si dělali snad prdel. Neskutečné množství dialogů, téměř nulová akce, velké množství známých tváří a hlavně NUDA… (15.08.2020)

Ubohý pokus o špionážní drama, které uvádí do světa plného agentů, v němž se divák neobejde bez okamžitého ztotožnění každé objevivší se postavy. Bez vtipu, bez nápadu, bez nadsázky, zato s dvojitou porcí bezobsažných řečí a omšelých póz, tak vyprchává samovolně děj zasazený do mdle snímaných rádoby exotických reálií západního velkoměsta. Dokázal-li Lukavský své schematické postavě vlít do papírových žil trochu krve, osvětlil tak jen marnost všeho ostatního. (30.12.2018)

Děj filmu na mě působil velice nevěrohodně. A ten závěr mi připadal jako italský speghetti western, když tam ti lumpíci od CIA seděli na barových stoličkách a sledovali, jak je Lukavský přečurává. Ale zato oba naši agenti v Berlíně, to byla skutečná extratřída, na kterou CIA ani britská či německá zpravodajská služba neměly nárok. Chytrá Iduška Rapaičová napravila, co Lukavský dost naivně a vskutku pitomě zavinil a málem ji přitom nechal pohřbít, ještě že včas utekla Braniborskou bránou na Východ. (02.05.2020)

To jsem takhle jednou musel večer umývat nádobí a pustil jsem si k tomu televizi, abych si tuto nikterak zábavnou činnost nějak zpestřil. Jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že dávají „Akci v Istanbulu“, která podle svého názvu slibovala dramatickou podívanou pro tvrdé chlapy, tedy přesně to, co potřebovala má duše pošramocená vykonáváním oné podřadné práce vhodné leda tak pro ženy. V duchu jsem se smířil s tím, že budu od nádobí často odskakovat, abych shlédl ty časté akční scény. No jo, ale uplynulo deset minut, uplynulo čtvrt hodiny, pak půl, a já jsem nemusel odběhnout ani jednou. Vlastně jednou jo, páč jsem se chtěl přesvědčit, zda mám skutečně puštěnou televizi, neb ten nepřetržitý proud poklidných mono- a dialogů spíše připomínal rozhlasovou hru. No zkrátka jsem poslouchal ty zajímavé debaty a najednou mi přišlo to umývání nádobí jako činnost strašně vzrušující a nedoceněná. Ono se to nezdá, ale je to velice tvůrčí práce – člověk vytvoří ze špinavého čisté, může na odkapávači vytvořit z talířů a příborů všelijaké složité sestavy, stavby, kam se hrabe lego. Když tak člověk loví rukou v zakalené vodě ve dřezu, může si představovat, že je slavný archeolog a se vzrušením čekat, jaký poklad vytáhne… No zkrátka ani nevím, jak ten film nakonec dopadl. (23.05.2013)

Krásná rozšafná komedie o tom jak velmi prozíravý a chladnokrevný agent Lukavský a je to agent dvojitý, rozbourá celou jednu sekci CIA. Potom tam jen stínali hlavy, i Růžek to odsral. Ida Rapaičová je sice jenom jednoduchá agentka ale zato tak vychcaná, že zblbne nejen CIA ale i západoberlínskou kriminální službu. Nejhorší ale je Cupák, to je totiž starý anglický agent o kterém to ví celý Berlín (tj. West and East) ale i Praha a pochopitelně známý spermatik Raoul Schránil v rozvědce. Langmiler je nejen agentem ale taky veleznámým únoscem a proto si ho najala CIA, komouši si najímají jen ty čestné s čistým rejstříkem. No tenhle film je vážně taková píčovina, že vám to mohu jen doporučit. A abych nezapomněl na agenta krakonoše Peterku, ten lítá po Istambulu v čepici a v zimáku a fotí na co příjde, kdo jste byli v Istambulu pochopíte, že by tam i 20. prosince s Peterky lilo jak z konve. (22.03.2010)