Sněžné bratrstvo

„Pablo byl dobrý chlap. Diego je naprosto nechutný. Pedro je fešák xežrání.“ Tyto věty mohou v kontextu této předělávky filmu Přežít o světově asi nejproslulejší partičce lidožroutů opět nabývat zcela nových a neotřelých významů. Z technického hlediska je to samozřejmě předělávka modernější, exekučně hezčí, jazykově autentičtější, a i kulinářsky mnohem pestřejší a odvážnější. V roce 1993 si američtí kluci po dvouhodinové etické filipice jen ke konci decentně ukrojili podměrečný stejk z trenéra. To tahle skupinka  Hispánců jako poleno je mnohem víc při chuti, všichni žerou, až se jim dělají boule za ušima, ohlodávaj kosti, základní kodexová hamletovská otázka tu místo „Žrát či nežrat?“ zní spíše jestli „Se zelím či se šípkovou omáčkou?“ a kluci dozajista značně gastronomicky odlehčili čilým čilským záchranářům v tahání těžkých pytlů s obětmi havárie. Nasraně druhé bych ale Bajóně napálil tak minimálně třicet minut až do konce zápasu za zdržování! Je nade vši pochybnost prokázáno, že taková kohorta andských ztroskotanců může maximálně tak mrznout, plahočit se po horách, sem tam se odkopávat z laviny nebo si dělat tatarák z lidské svíčkové. Na což vyčerpávajícím způsobem audiovizuálně bohatě stačí řekněme takových sto, maximálně ještě jakž takž prdelfrendly sto dvacet minut i s kecama. Je rovněž zřejmé, že takový průměrný traumatizovaný uruguayský ragbista sedmdesátých let minulého století, byť s kompulzivním pocitem, že má co říct, rozhodně nebyl žádný Emanuel Cunt. Čili navatit to na dvě a půl hodiny doslova úmorným pičoidním blábolením, je dost krutým prohřeškem jak proti divácké trpělivosti, tak proti sysluplné rétorice, a dalo se to dramaticky i obsahově zvládnout mnohem rychleji a chytřeji. A v neposlední řadě velmi rozhořčeně vytýkám Bolševizi, že půlka letadla nebyla teplá, ta druhá ebenově černá a pilot se nejmenoval Milada. Holt si pokrytečtí zmrdi účelovým kurvením reality i historie vyskakují jen na již kulantně vypláchlé anglosráčské a eurodementní stádečko, protože pěkných pár stovek miliónů konzervativních latinských Američanů rušících předplatné by jim udělalo solidní čáru přes rozpočet na to tolik korektní budování komunismu. (14.01.2024)

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Bayona povedal, že filmom chcel ísť hlbšie do postáv, možno byť detailnejší a hlavne historicky absolútne akurátny. To sa mu možno aj podarilo, ale aj tak tento film už oproti Prežiť! nemal čo navyše ponúknuť. Už tu nie je ten dojem prekvapenia či divných pocitov z pádu lietadla, zasypania lavínou, či konzumácie bratrancovho stehna a ešte neuvareného. Určite zaujímavý film, technicky výborne zvládnutý, krásne hory a v nich takmer istá smrť, situácie priniesli aj napätie, no stále to je také, ako keby niekto išiel dnes natočiť prerábku Šiesteho zmyslu a myslel si, že tým niekoho prekvapí. No o kvalitný film určite ide a beriem aj to, že režisér si naozaj overoval s preživšími aj pozostalými, ako vyzerali presné detaily jednotlivých situácií a aj oni sami potvrdili, že je pre nich film natočený dokonale. Takže určitý prínos oproti Prežiť! (1993) tu asi bude. (07.01.2024)

Solidní doku survival drama s motivem kanibalismu, jakých v novodobých dějinách tolik není. Protože příběh je notoricky známý, alespoň pro mě, sledoval jsem hlavně to, jak je natočen. Po formální stránce není co vytknout, konflikty mezi postavami obstojné. Délka filmu je ovšem ubíjející a nebýt poetických prostřihů na hory, přišel by mi ještě delší. Mezi nejlepší scény patří havárie a lavina. Přeživším nakonec odpustili příbuzní obětí i sám papež. Chvílemi jsem měl neodolatelnou chuť na pořádný krvavý steak... 3,5* (19.02.2024)

Řemeslně mistrná filmařina, který věříte každou sněhovou vločku, každej výdech páry i veškerý útrapy plný nekompromisní přírody, kterými si přeživší prochází. Proto si nejednou vzpomenete třeba na Revenanta, jehož živelnost a autenticita Bayonu zaručeně inspirovala, stejně jako třeba záběrování (široký objektivy snímající utrpení osob z bezprostřední blízkosti). Giacchino navíc složil dost možná svůj nejlepší soundtrack! Zhruba v sedmdesátý minutě si ale uvědomíte, že koukáte už pět minut do telefonu, protože film nepřichází s ničím novým, že nic a nikam nerozvíjí. Takže v klidu mohlo zmizet patnáct minut, což by podpořilo divákovu pozornost a ve finále by to strhlo tím víc. Kdo ale nemá nakoukáno, příběh nezná a neviděl Alive, bude pro něho Sněžné bratrstvo survival událost roku, především proto, že to je true story. (06.01.2024)